Hlad

Ve svém celovečerním debutu s názvem Hlad (1983) předvedl režisér Tony Scott svéráznou moderní parafrázi upírského hororu. Hrdiny hrůzostrašného příběhu jsou nesmrtelné1bytosti, které si požíváním lidské krve zabezpečují věčnou krásu a mládí. - John Blaylock žije se svou ženou Miriam už dvě stě let. Jednoho dne však podlehne tajemné, dosud neznámé chorobě a začne zrychleným tempem stárnout. Čeká ho "smrt" v podobě věčného a bezmocného setrvávání v hnilobě; totéž potkalo i dřívější milence krásné Miriam, jejíž vzpomínky sahají až do dob starého Egypta. Pro svou cestu věčnosti si žena vybere dalšího partnera - mladou vědkyni, doktorku Sarah Robertsovou. Ta se však pokusí odvrátit svůj úděl sebevražedným aktem. - Režijní styl Tonyho Scotta je v tomto snímku ovlivněn více než kdy jindy poetikou videoklipů a reklamních šotů: Scott využívá přemíry flashbacků a paralelních dějů, jejichž spojením vzniká požadovaný význam. Výsledkem je efektní a stylově čistý tvar, jemuž však chybí silnější téma. Několik nosnějších myšlenek (nezadržiteInost fyzického stárnutí, nesmrtelnost jako úděl) • se v průběhu děje objeví, ale opět brzy zanikne ve spektakulárním předvádění předimenzovaných vnějších atributů lásky a smrti. Oba protipóly mají podobu ryze tělesných projevů: jemné erotické scény kontrastují s naturalisticky odpornými maskami rozkládajících se "živých mrtvol". Děj se navíc rozpadá do dvou tématicky odlišných částí. Nabízející se kreace Davida Bowieho jako očividně stárnoucího Johna je tak v první polovině příběhu zredukována na předvedení maskérských efektů. Celému filmu dominuje chladná krása "nestárnoucí" Catherine Deneuveové. - Vnější okázalost bez odpovídající významové náplně je charakteristickým znakem i některých dalších filmů Tonyho Scotta - viz Pomsta (FP 8/91) či Pravdivá romance (FP 4/94). -zk-, Filmový přehled 1994/11/7