Hlad

Je skutečně málo filmů, které se mi stihnou zprotivit již během prvních deseti minut. Tento to dokázal. Ale povídal jsem si, že se budu koukat dál, že horší to už být nemůže. Mýlil jsem se. Podivné prostřihy, nesouvislý děj a navíc nezajímavý. Co z toho mohlo vzniknout?? Patlanina. Snad jen závěr se to snaží trochu vylepšit, ale nezdařilo se. Tento nudný propadák nezachránily ani herecké hvězdy. Hodnoceno jako hluboce podprůměrný snímek. ČT1 0111098941/9227

Bowie, Deneuve a Sarandon. Zajímavá kombinace, která pod taktovkou Tonyho Scotta posunuje upírské téma o kousek jinam. Upírský pár působí neuvěřitelně elegantně, což podtrhuje i samotný dům, v němž žijí. Hudební seance jsou pastvou jak pro ucho, tak pro oko. Časem se ale něco zvrtne... I když si divák bude notnou chvíli lámat hlavu, o co vlastně "go", myslím že se vyplatí Hladu dát šanci. Porovnání tehdejší náplně filmů a dnešních vznikajících upírovštin může být zajímavé.

A zase trošku jiný pohled na upírskou tématiku, tentokrát výrazně ovlivněný osmdesátkovou estetikou (úvodní pasáž s Bauhaus je přímo manifestem gothic-new romance vlny - a je to fajn). V kontextu následující tvorby Tonyho Scotta překvapí jasné umělecké ambice, je vidět, že se tu hodně soustředil na formu, na všelijaké obrazové, barevné a střihové hrátky. Ne vždycky to má sílu, ale například okamžiky, kdy se na scéně objeví - vždycky barevně kontrastní - krev, ty jsou hodně povedené. Víc se mohl autor pověnovat tématu věčnost vs. umírání, dotáhnout se dala potemněle snivá atmosféra. Celkově zůstalo u nadějného nakročení, režisérovy kroky samotné pak ale stejně směřovaly úplně jinam.

... „Žádné vysvobození není. Žádný odpočinek. Ani klid. Umíráme jinak než lidé. Jejich smrt je konečná. Naše ne. V zemi, v hnijícím dřevě,... ve věčné temnotě...“ Tajemství života a smrti. Záhada nesmrtelnosti a věčného mládí. Neutuchající hlad po krvi, kráse, umění a ... lásce. A přestože film proslavila hlavně lesbická scéna, tak za pozornost stojí i ten mnohem větší zbytek :-). A nejen kvůli zvláštní atmosféře, estetice filmových obrazů a nádherně namíchané hudbě ... má to prostě styl. P.S. V původním scénáři měla S. Sarandon podlehnout Miriam opilá ( tak by se to líbilo cenzuře), ta s tím ovšem nesouhlasila. …„ Určitě nemusíte být opilá, aby jste se nechala svést Catherine Deneuve . A je jedno jaký byl váš dosavadní sexuální život. Susan Sarandon.“