Černé labutě

V [i]Černých labutích[/i] se bulharský režisér Ivan Ničev zabývá cenou, již musí zaplatit člověk, který se rozhodne plně rozvinout své možnosti, svůj talent. Osud ctižádostivé baletky je pro ztvárnění tohoto tématu zvlášť názorným a vděčným materiálem. Ničevovou hrdinkou je sboristka Violeta z oblastního divadla, plachá, uzavřená žena na prahu třicítky, která konečně dostane příležitost stát se sólistkou. Ve dnech, kdy se rozhoduje o její příští kariéře, mimořádně senzitivní Violeta bilancuje svůj dosavadní život, vzpomíná na dětství, poznamenané rozchodem rodičů, a na počátky své dráhy ve škole i později „na oblasti“. Osnovou vyprávění tak kromě scén z přítomnosti prostupují bodové i rozsáhlejší reminiscence z Violetiny minulosti. Formou slovního komentáře se ve filmu opakovaně vracejí mravní naučení, která Violetě adresuje její otec. V těchto větách je také vyjádřena filozofie Ničevova filmu: náročný život s sebou nese krom světlých chvil i okamžiky hořkosti a bolesti, jež je třeba zvládat a svým způsobem i využívat. Člověk může prohrávat, ale nesmí se vzdát. [i]Černé labutě[/i] jsou filmově velmi kultivovaným dílem, na němž je patrná Ničevova rozsáhlá filmařská erudice: lze mu však vytknout jistou schematickou modelovost v rozehrávání dílčích motivů. Snímek je adaptací stejnojmenné novely (u nás vyšla v roce 1984) spisovatele Bogomila Rajnova, jehož dcera, baletka a herečka Diana, vytvořila ve filmu hlavní roli. Filmový přehled 12/1986