Do naší videodistribuce přicházi pilm Hloupá Augustina, který získal Spolkovou státníi cenu SRN v roce 1993. Je to další pohádka režiséra Juraje Herze, který se od sedmdesátých let pohádkovému žánru věnuje soustavněji (Panna a netvor, Deváté srdce). Tomu, co pro režiséra dřřve představovalo "únikový prostor v socialistické kinematografii", zůstal Herz věrný i v Německu, kde žije a pracuje od konce osmdesátých let. Vétšina jeho filmů se pohybuje na hranici mezi reálným světem a snovou obrazotvorností; odtud čerpá imaginacii jíž je nejbližší fantaskně hororový svět severských pohádek Hanse Christiana Andersena (Přezůvky štéstí, Císařovy nové šaty). Snímek Hloupá Augustina z této linie klasických "potemnělých" pohádek vybočuje. Je to moderní komediálni pohádka, těžící z bizarního cirkusového prostředí. Základní konflikt je postaven na rozdílnosti dobrosrdečné klaunské rodišnky Augustů a černého kouzelnika Katastrofianniho. Snímek je založen na komických a pantomimických výstupech jednotlivých členů Augustovy rodiny, jež jsou doplněny cirkusovými čísly z představení. Největší pozornost je věnována snivé Augustině v podání Terezy Pokorné-Herzové. Její dětsky naivní ženuška sní dnem i noci o cirkuse, kde by mohla vystupovat. Nádobí i jídlo jsou jí kouzelnickým a žonglérským náčiním, neplechy dětí jsou zase vdéčným námětem jejích pantomimických výstupů, jež předvádí místo předkrmu veselé rodince. Jednotlivé sekvence jsou vtipně pointovány. Do rámce hraného filmu je funkčně začleněna animace kreseb, běžných předmětů i loutek (autorem je Igor Ševčík, který si v závéru filmu zahraje postavu kreslíře), Klasické klauniády jsou nasnímány v duchu němých grotesek. Doplňují je kabaretní výstupy, maňáskové divadlo i pantomima, v níž je naopak využita možnost romantizace obrazu (zpomalené a rozostřené záběry). Slabším místem filmu je propojení jednotlivých výstupů; (ať' už reálných, nebo snových). Snímek se odvíjí jako cirkusový program, složený z vtipných, ale .žánrově přiliš rozdílných čísel Překombinovaný záměr sice odpovídá atmosféře prostředí, ale tříští děj, který na konci ustupuje do pozadí. Režisér rozehrál ve spolupráci s kameramanem Dodo Šimončičem velkolepou podívanou, zamýšlenou jako oslavu cirkusu - tedy prostředí, jež odedávna filmaře inspirovalo. Na scénáři se s Jurajem Herzem podilel mim Boris
Hybner, choreografie se ujal Vlastimil Harapes a hudbu složil Zdeněk Merta.
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
