Tahat ďábla za ocas

Musím přiznat, že jsem to rozkoukal asi na pětkrát, než jsem se dopracoval k té o něco zábavnější druhé polovině filmu. K smíchu to určitě není, úsměvné jen zřídka. Yvesu Montandovi nelze upřít šarm a Marthe Keller rošťácký půvab. Problém je, že v ruinách starého zámku lze těžko vytřískat tu francouzskou šedesátkovou atmosféru, kterou by člověk tak jako čekal.

Režisér Philippe de Broca je podepsán po celou řadou komedií, které měly k humoru ještě dobrodružný či kriminální charakter. Jinak tomu není i u tohoto méně známého snímku a rodině s modrou krví, která má hluboko do kapsy a rozlehlé sídlo a v něm samou díru (hlavně ve střeše). A tak za pomoci podvůdků a fíglů pronajímají pokojíky k ubytování. A jednoho dne je i hostem bankovní lupič se svými kumpány. Samozřejmě mají s sebou i ten lup. No a naše rodinka má na ten lup apetit. A vzhledem k tomu, že film vznikl ve svobodných šedesátých letech, snímku nechybí ani lehké erotično. Hlavní devizou však je humor. Postavený nejen na zápletkách, ale i na dialozích.

18.10.1996 a 26.2.1998, šel tento dobrý film pod názvem "Tahat čerta za ocas", proč je to nyní "Tahat ďábla za ocas"? Potom ještě nesouhlasí rok výroby, ve filmu na konci je jasně rok 1968, a tady se píše 1969.