V bouři vášní

"V bouři vášní." Robert Siodmak jeden z největších režisérů tehdejšího německého filmu, se představil v tomto svém filmovém díle, které vytvořil v součinnosti s Emilem Janningsem a Annou Stenovou, z nichž vytvořil vzácnou hereckou dvojici. Jannings zůstal tím, čim byl vždy - velkým hercem. Dovedl opět využít svého neselhávajícího umění a svou obvyklou jistotou prezentovat na celuloidové pásce svým vzácným osobním smyslem prostudovanou roli. Přechází hravě z maxima klidu do maxima rozbouřenosti. Do vášně. A v nejvyšším stupni pudové zaslepenosti ovládne se pod dotekem úzkostlivých dívčích rtů tak, že vytváří opět jiného člověka, u něhož by nikdo nepředpokládal, že je jeho nitro schopno takových přeměn. Filmový pás se s Jannigsovými scénami netrhá tak, aby je on snad mohl vytvářet rozrůznělostí své role v časových etapách, nýbrž zůstává tak dalece jednolitý, že lze sledovat, jak Jannings svou roli důsledně vyhrává s onou neselhávající životností herce - umělce, který ve chvílích představ přestává být sebou samým a stává se svou maskou zevně i vnitřně. Anna Stenová, ať již Siodmakovým nařizujícím vlivem nebo působením vlastní omylnosti, vůbec neskrývala kopírování Marleny Dietrichové - zvláště pak ve zpěvu. Jsou herečky, které pro udržení své existence musí hledat vzory, aby z nich mohly čerpat to nejlepší. Anna Stenová však již dosáhla krásných úspěchů ve filmech a proto neměla zapotřebí, ale stejně tak i jiné hvězdy, se strachovat, aby je zářící režisérská hvězda Sternbergova (Modrý anděl) nezastínila. K Janningsovi a Stenové druží se výkony ostatních, které nebylo obvykle vidět v tak zdařilých projevech jako tentokrát pod režisérskými pokyny Roberta Siodmaka.