Hra na pláč

Britský režisér irského původu Neil Jordan dnes patří mezi uznávané filmaře. Pozornost upoutal zejména melodramatickým psychothrillerem Mona Lisa. V podobném stylovém klíči natočil v roce 1992 psychologické drama Hra na pláč (stejně jako u předchozího filmu je i tady název převzat z písně, jež ve snímku zazní ve třech verzích). Tentokrát ovšem připojil politický motiv. Člen Irské republikánké armády Fergus se podílí na zajetí britského černošského vojáka Jodyho. Během tří dnů se s ním sblíží, Přesto je však svolný rukojmího zastřelit. Jenže vojáka při pokusu o útěk přejede britský obrněný vůz. Fergus vyhledá v Londýně Jodyho dívku Dil a zamiluje se do ní. Zjistí, že je to mužský transvestita, ale nedokáže už vztah přetrhat. IRA ho znovu vyhledá a on přijme účast na chystaném atentátu. Snaží se uchránit Dil před spolubojovníky, vše však skončí s tragickými následky. Jordan suverénně splétá několik motivů do svrchovaně filmového tvaru. Po působivém prologu na klasické téma vztahu vězně a jeho strážce, odhalujícího zrůdnost politického násilí, se příběh přenáší do roviny intimního erotického poměru, ozvláštněného sexuální odchylkou (irský katolík je náhle postaven do neřešitelného dilematu). Na konec splynou obě roviny do poněkud bizarní historky z černé kroniky, a smírný epilog uzavírá zvláštní "vymyšlené" drama, jež vůbec nemusí být vzdálené realitě. Režisér dokáže mistrně navodit atmosféru, mnohdy i pomocí dobových písní. Hra na pláč získala Cenu Alexandra Kordy za nejlepší britský film a A. Jordan Oscara za původní scénář. ZDROJ: Filmový přehled