Hra na pláč

PODLE MÉHO NÁZORU SKVĚLE TOČENÉ PSYCHOLOGICKÉ DRAMA TO CO ZDE HERCI PŘEDVEDLY JE SENZAČNÍ.TENTO FILM JE SKVĚLÍ I PO LETECH.

No, začínám zjišťovat, že filmy Neila Jordana asi nejsou pro mě. Jsou zde skvělí herci a film skrývá nejedno překvapení ale jako celek to u mě nezafungovalo.

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbydou jen dvě - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla.

Vskutku bizarní dílo. Z celého toho filmu jsem cítil potlačovanou homosexuality nebo možná v tomnhle případě transexualitu. Ačkoliv je film dobrý po všech stránkách, tak mi z nějakého nepochopitelného a zároveň nezaměnitelného pocitu nepřirostl k srdci a už se na něj s největší pravděpodobností nepodívám, zároveň jsem rád, že jsem ho viděl.