Katastrofa vzducholodi Hindenburg

S tradičně velkým zájmem očekávali obyvatelé New Yorku a státu New Jersey přílety německých vzducholodí firmy Zeppelin na východní pobřeží USA. Pohled na obry nebes musel být fascinující. I proto bylo 6. května 1937 na základně v Lakehurstu spousta lidí - příbuzní cestujících, zvědavci, novináři, kameramané filmových týdeníků a rozhlasový reportér. Díky jim byla událost, ke které zde došlo, zdokumentována jako málokteré neštěstí v dějinách lidstva. LZ 129 Hindenburg patřil k tomu nejlepšímu, co mohli konstruktéři a technici od Bodamského jezera nabídnout. Délka 245 metrů, výška 41 metrů, luxusně vybavené interiéry. A 200 000 krychlových metrů vodíku, vysoce hořlavého plynu, který loď nesl. Dodnes nebylo stoprocentně zjištěno, co bylo příčinou oné spektakulární katastrofy, která proměnila pýchu německého techniky v hromadu ohořelých trosek. Rozhodně se na ní podílely vodíková náplň, statická elektřina a patrně i nátěr pláště opatřený hořlavou barvou. Neštěstí, jež na dlouhý čas odzvonilo plavidlům lehčím než vzduch, si vyžádalo třicet pět lidských životů. Britská dokumentární rekonstrukce přibližuje poslední fáze letu LZ 129 a vyšetřování příčin katastrofy, které proběhlo v USA krátce po tragédii.