Byl jednou jeden malíř, který maloval veselé obrázky pro děti. Obrázky se pak tiskly v novinách nebo se vysílaly v televizi. Jednou nakreslil zase kočku pro noviny a když se vrátil z tiskárny, zjistil, že mu zanechala dvě malá koťata na památku v kočárku. Malíř Honza byl zprvu nemile překvapen, ale za okamžik se mu koťata zalíbila. Jenomže koťata mu na uvítanou spustila velký nářek. Aby je utišil, začal je bavit malováním. Kreslil na čistý papír a koťata hádala, co z toho bude. První malba vypadala jako míč nebo balónek. Jedno kotě si hned vzpomnělo na kopanou, ale druhé uhodlo, že je to sputnik. Při té příležitosti dostala koťata nápad, že by se mohlo letět pro mléko na Mléčnou dráhu. Malíř Honza jim tedy musel co nejdřív naservírovat svačinu, a to nikoliv obyčejnou, nýbrž slazenou smetanu. Přitom snědla koťata i kelímek zinkové běloby, která jim tak chutnala, že malíř začal mít obavy, bude-li mít čím malovat další obrázky. Není divu, mít koťata je lehké, ale vychovat je, to už je těžší. Druhý den měl malíř plno práce. Maloval obrázky do televize a koťata prohlásila, že se budou dívat a že budou hádat jako včera. První obrázek vypadal zprvu jako ocásek, pak jako šnek bez růžků, ale vyklubalo se z toho klubíčko. Druhý obrázek zase vypadal na žížalu, pak na ředkvičku a později na jezevčíka, jenomže z toho byla nakonec myš. Koťata se malíři přitom tak pletla do práce, že se na ně rozzlobil. Tu mu dala čestné slovo, že nebudou již vyrušovat. Ale po chvíli je zase přistihl, jak vylizují na obrázcích rozsypaný cukr. Obrázky byly sice trochu pokaženy, ale malíř se brzy udobřil a hrálo se dál. Další obraz vypadal na zmrzlinu a později na puding, takže koťata neodolala a ochutnala. Malíř se divil, jak se mu dnes roztékají barvy, ale když zjistil, co je toho příčinou, poslal obě koťata za trest na hanbu do kouta. Koťata byla smutná a tak žadonila, aby jim tam dal alespoň gramofon, rádio nebo televizi, aby jim nebyla dlouhá chvíle. V televizi byl právě pořad pro děti. Byla to pohádka prvního klubíčka a „hrály“ v ní obrázky malíře Honzy. Koťatům se pořad moc líbil a byla hodná. Malíři se jich tak zželelo, že je pustil spát, ovšem s podmínkou, že se do zítřka polepší. Koťata slíbila na „čestné kočičí slovo“, že už nebudou nikdy zlobit a že budou ode dneška pořád hodná… ! [Filmový přehled 7/1961]
Autor/Zdroj: -KK- /Filmový přehled
