Přes Gobi a Chingan

koprodukční rusko - mongolsko - německý válečný film přes gobi a chingan nejvíc doplácí na svou zcela neúnosnou bezmála tří hodinovou stopáž, která ze snímku činí dílo nudné a nezáživné. na kolik se v případě filmu přes gobi a chingan jeho tvůrci odklonili od skutečných faktů či skutečně vytvořili reálnou dobovou rekonstrukci, ponechme raději odborným militaristům nebo historikům, protože z uměleckého hlediska vytvořili jen slabě podprůměrné dílo, které si své místo ve středních polohách kinematografického žebříčku zasloužilo snad jen nadšením všech zúčastněných, zápalem a neošizenou energií autorů.

Sovětský válečný velkofilm z počátku osmdesátých let, rozdělený do dvou dílů, dotýkající se skutečných historických událostí a však odvyprávěné, tak nějak, po svém. Maršál Žukov je v Berlíně a Evropa se raduje z vítězství. Jenomže hrozba i nadále trvá z východu. Japonsko ne a ne složit zbraně a tak se Sovětská armáda, pod velením Maršála Vasilevského, rozhodne o obrovskou ofenzivu na dálném Východě v Mandžusku, kde Japonsko dokončovalo přípravy na obranu právě před onou možnou sovětskou ofenzívou. A tak máme možnost vidět, jak Japonce rozdrtila silná sovětská pěst. Příběh se dotýká i japonského vývoje biologických zbraní proti Sovětskému svazu a USA a svržení americké jaderné bomby na Hirošimu. Námět vcelku zajímavý, ale bohužel natočený dle spektra typického pro 80. léta sovětského válečného filmu. Děj je velice plytký, naprosto bez dramatizace, obsahující i nějaké konvenční scény v rámci politického aspektu dané doby. Jediná válečná scéna je až ke konci celého příběhu, ale o velkoleposti pojetí se říci zrovna nedá. Jedná se tedy o konverzační děj, kdy se velmi často 'tlachá' doslova o ničem, chvílemi to vypadá jako špionážní dějové rozhraní, sem tam nějaká ta politika, samozřejmě se Stalinem v čele aby se neřeklo, ale celkově se to bohužel celé dohromady rozpadá, v naprosté divácké nezáživnosti, jako hrad postavený z karet. 80. léta zkrátka sovětskému válečnému filmu  tolik nepřála, jako 70. letech. Nepomohlo tomu ani klasické doplnění reálných záběrů, ze kterých nejvíce vyčnívá vojenská přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě na samém konci snímku. Určitou hodnotu to však přeci jen má a to hlavně co se týče námětu. Filmů o sovětském útoku na japonská stanoviště na konci druhé světové války zase tolik natočeno nebylo, aby bylo z čeho vybírat. I přes tristní nudnou atmosféru tento počin rozhodně stojí za zhlédnutí.