Le Souper

Paříž, červenec 1815. Francie je ve zmatcích o svou budoucnost po bitvě u Watterloo, lidé s nejistotou vzhlížejí ke každému dni a nikdo neví, co je čeká. V Paříži se při večeři setkávájí dva významní státníci předešlých desetiletí, Talleyrand a Fouché. Jejich postavení je odlišné, spojuje je ale společná touha po moci i za cenu morálně pochybného jednání, jehož se dopouštěli dlouhá léta. Významný francouzský dramatik Jean-Claude Brisville (*1922) napsal několik her z francouzských dějin, konverzačně působivé drama se skromným obsazením Večeře (Le souper) vzniklo v roce 1989. Od té doby se s úspěchem uvádí na světových jevištích, u nás byla například pořízena rozhlasová podoba s Rudolfem Hrušínským a Josefem Somrem. Na filmové plátno hru převedl o tři roky později slavný francouzský režisér Édouard Molinaro pod stejným názvem LE SOUPER. Molinaro chtěl dodržet historickou přesnost a natočit film v původním sídle ministra Talleyranda, jímž byl pařížský palác Hotel Saint-Florentin. Zde ale nyní sídlí velvyslanectví Spojených států, které odmítlo interiéry k natáčení poskytnout. Film tak vznikl v jiném pařížském paláci, Hotel Monaco (současné polské velvyslanectví). Film byl oceněn dvěma Cézary (Claude Rich za jednu z hlavních rolí a Sylvie de Ségonzac za kostýmy). Vedle Claude Brasseura se ve filmu objevil i jeho syn Alexandre Brasseur, který byl též asistentem režie. Ve Francii měl film premiéru v předvečer Štědrého dne 1992. Přes své umělecké kvality byl ovšem málo vyhledávaným a diváci kin jej míjeli bez většího zájmu (nutno dodat, že v té době ve francouzských kinech bodovaly zahraniční trháky jako Sestra v akci, Osobní strážce nebo Smrt jí sluší). S celkovou návštěvností necelých 180.000 diváků se film Le Souper za rok 1992 umístil až na 61. pozici.