I.Q.

Jedním z hlavních hrdinů amerického filmu IQ je Albert Einstein, dožívající v polovině padesátých let zbytek života v americkém Princetonu. V romantické retrokomedii Freda Schepisiho má slavný fyzik za úkol překazit zasnoubení své neteře s nesympatickým vědcem, a sblížit ji s mladíkem, který se geniálnímu strýci zamlouvá... - Postava slavného objevitele teorie relativity vystupuje ve filmu s charakteristickou fyziognomií jako tradiční symbol vysoké inteligence a humanistického postoje k světu. Jen velmi lehce a „nezávazně" si tvůrci pohrávají s historickými fakty. Na rozdíl od Allenova pseudodokumentu Zelig (1983), od Forresta Gumpa (FP 10/94) či od naší cimrmanovské poetiky není tu historická skutečnost nazírána z neobvyklého úhlu pohledu. Slavné osobnosti (vedle proslulého fyzika se objeví i prezident Eisenhower) slouží více méně jen jako atraktivní kulisa pro milostný příběh nadané matematičky a citově založeného automechanika. Výchozí tezi, podle níž nesmí člověk dovolit mozku, aby potlačoval srdce, ilustruje idylicky barevná obrazová kompozice kameramana lana Bakera a pečlivá dobová výprava Stuarta Wurtzela. Jen sporadicky tvůrci dosáhli ironického odstupu od melodramatického námětu; zdrojem humoru jsou tak jen občasná „ krátká " spojení fyzikálních teorií s milostným tématem, svérázný strýček Albert v podání Waltera Matthaua, a dobově laděný hudební komentár Jerryho Goldsmithe. -zk-, Filmový přehled 1996/6