Kdyby všichni chlapi světa

V rámci cyklu tradice kvality představuje tento film ukázku typické dobové produkce (velmi oblíbených koprodukcí s Itálií, které byly finančně motivované) jak po stránce produkční a tematické, tak i po stránce formální. Ideálně se zde spojuje rukopis režiséra Christiana-Jaqua snad se všemi atributy tohoto proudu. Ačkoliv jméno tvůrce není dnes už příliš známé, jde o nejdříve nadějného režiséra a později jen řemeslníka, jehož práce byla povětšinou zárukou obchodního úspěchu. V letech 1927 až 1931 se jako výtvarník dekorací podílel zhruba na deseti filmech. Ve 30. letech je jedním z nejproduktivnějších tvůrců - v roce 1935 natočil šest filmů a v roce 1936 pět. Proslavil se jako režisér komedií, a to hlavně s Fernandelem. Ve 40. letech se obrací k dramatům, životopisným filmům nebo ke kriminálním příběhům. V 50. letech natáčí téměř cokoliv od historických dobrodružných filmů (u nás dobře známe jeho Fanfána Tulipána z roku 1952) po komedie a detektivky. Nicméně ve 30. letech na sebe upozornil brilantním stylem a schopností adaptovat hollywoodské střihové postupy na francouzské náměty. Pracoval s význačnými kameramany, jako byli Armand Thirard a Louis Page. A již zmiňovaný Fanfán Tulipán je dodnes řazen mezi nejlepší filmy svého žánru. Dobová kritika do Christiana-Jaquea sice vkládala velké naděje, ale ty se rozplynuly s jeho začleněním do estetiky studií, banálních příběhů, filmů na zakázku, umělého osvětlení, malovaných kulis a strojeného herectví. Kdyby všichni chlapi světa je sice zdánlivě nevinný film, ale jen do chvíle, než do děje vstoupí Rudá armáda a americký voják mluvící francouzsky. Pak ani nepřekvapí závěrečná záchranná akce ze strany norského letectva, čímž je galimatyáš dovršen, ale my diváci jsme pochopili, že tu jde o všeobjímající lásku mezi národy. Možná překvapí spolupráce Henriho-Georgese Clouzota na scénáři. Ten totiž začal v roce 1955 pracovat s Jérômem Géronimim na filmové verzi rozhlasové hry Ne quittez pas l'écoute (Zůstaňte na příjmu), což vysvětluje námět - pocta radioamatérům a rozsáhlé využití hlasu jakožto jednoho z důležitých stylotvorných prvků. Ovšem po dopsání scénáře neměl údajně Clouzot chuť film natočit a režie se ujal právě Christian-Jaque, který byl na zakázky zvyklý. Film získal v roce 1956 Velkou cenu na MFF v Karlových Varech. David Čeněk Letní filmová škola 2011