Pařížský král módy posílá malou švadlenku Zefi, aby doručila nejnovější model šatů ruské kněžně. Děvče nemůže stále najít bydliště šlechtičny a při jejim hledání se seznámí s mladým malířem. Společně byt najdou. Při hledání si padnou do oka, a hle, je z toho láska. Malíř zve dívku na umělecký ples, ale chuděra malá, byť švadlena, vhodnou plesovou róbu nemá. Ruská kněžna odmítne nevkusný model ze salonu Calon a obdaruje jím naše milé děvče. Leblancovi, jak se malíř jmenuje, se šaty také nelíbí, ale jako umělec model upraví takovým způsobem, že při plesové soutěži o nejkrásnější róbu, vychází Zefiina toaleta vítězně. A tato skromná dívenka se může rozpaky učervenat.
Majitel módního salónu přemluví Leblanca, aby pro něj pracoval jako návrhář. Ten to přijímá a Paříž má nového krále módy. Mladý pár za nějaký čas slaví velkolepou svatbu. Čas plyne jako voda a najednou poklidný život zvrátí zpráva o mobilizaci a vyhlášení války Německu. Leblanc musí na frontu, kde dostává vyznamenání za statečnost v boji. Jeho "metálová" radost nemá dlouhého trvání, neboť mu na bojiště dojde zpráva, že Zefi zemřela při porodu. Děvčátko, kterému dala život, je v pořádku. Zdrcen žalem zříká se dcerky, jako by maličká mohla za to, že její máma zemřela. Vrací se do Paříže, žije nuzně, ledva se protlouká. Tu a tam prodá nějaký obraz. Jednoho dne při prodeji obrazu, zjistí, že dáma, která jeho dílo kupuje, má na sobě šaty, které sám navrhl. Z nějakého důvodu se cítí pobouřen, že byl jeho model ukraden a běží do módního závodu, kde zjistí, že všechny modely, jeden vedle druhého, jsou vlastně od něho.
Ať to nezdržujeme: znovu začne pro salón pracovat a opět se vyšvihne do slávy. Do srdce se mu vkrádá vzpomínka na svoji zavrženou dceru. Vyhledá ji a oba pak žijí šťastně až do doby, kdy se Leblanc rozhodne, že se ožení s mnohem mladší dívkou. Bratr mladé nevěsty zase pomýšlí na sňatek s Leblancovou dcerou. Mladý muž se projeví jako moudrý chlapec, když přesvědčuje Leblanca, aby si rozmyslel svatbu s jeho sestrou. Samozřejmě, že ví, jak lichotí jeho sestře zájem obstarožního, ale bohatého nápadníka. Rozumně předpokládal, že za čas by takové nerovnoměrné manželství přineslo jen zklamání pro oba. Prosby a rozumné důvody však nejsou ani z jedné strany vyslyšeny. Ale osud téhle nerozvážnosti zabrání zcela prozaicky. Leblanc najednou onemocní, ale stále vytváří žádané modely. Především pak svatební, neboť jeho dcera se bude co nevidět vdávat. Nemoc se rapidně zhoršuje, takže v den svatební je natolik slabý, že se musí nechat do kostela odnést. Tam zpovzdálí pozoruje štěstí svojí dcery a vzpomíná na svoji svatbu se Zefi, na radostné chvíle, které prožil se skromnou dívenkou. Marně se pokouší přemoci zvětšující se pohnutí a umírá ve chvíli, kdy rozzářená dcera odhází se ženichem od oltáře. A my nenapravitelní romantici pevně věříme, že právě v tomto okamžiku již stanul vedle svojí milované Zefi...
