Dámy z Buloňského lesíka

Hélene opustí její milenec Jean, a tak se mu rozhodne pomstít. Lstí ho chce oženit s dívkou pochybné pověsti. Manipuluje s mladou Agnes a s její matkou, které se propadly do chudoby a v Hélene spatřují svou spásu. Ta ale hraje perverzní hru, aniž by se uvědomila, že by se Jean mohl skutečně zamilovat. „Zvukový film objevil zvláště ticho. Shledávám úchvatným a pohodlným vysvětlující dialog, ale ideální by bylo, aby dialog doprovázel postavy, jako rolnička doprovází koně nebo bzučení včelu." Robert Bresson O Jeanu Cocteauovi „Jeho dobrota spočívala v neustálé snaze přiblížit se druhému člověku. Právě ve filmování tato jeho snaha nacházela tisíce způsobů projevu. A jak bych mohl zapomenout na jednu větu z povzbuzujícího dopisu, který mi napsal osm dní před smrtí: Moje zprávy jsou ohavné, utěš mě a pošli mi nějaké dobré." Robert Bresson Děj je částečně inspirovaný Diderotovým románem Jakub fatalista (Jacques le fataliste), obsahujícím příběh paní de la Pommeraye. Jde o nejucelenější epizodu z tohoto slavného románu, který je vyprávěný formou dialogu. Avšak Bresson si i z této části vybírá jen některé zápletky a například konec mění podle svého. Opět se tedy inspiruje literaturou. Také tentokrát jsou hlavními hrdinkami ženy. V tomto případě zaštítil scénář významný francouzský literát Jean Cocteau, který je autorem dialogů. Film vznikal v ještě obtížnějších podmínkách než Andělé hříchu. Natáčel se v zimě, což dokazují některé scény z Hélenina bytu, která sice reprezentuje bohatou část společnosti, ale hercům jde od úst pára, protože ve skutečnosti neměli v té době ani na otop. Bresson téměř doslovně přenáší zápletku a celý vývoj narace, film ale stojí jakoby mimo čas a odvíjí se pouze na základě vlastní vnitřní mechaniky. Místo dramatu se zápletkou vzniká tragédie plná akce a vášní. Místo společenského moralizování, realismu a teatrálnosti režisér sleduje dějové zákonitosti a jeho postavy jsou dosti chladné. Samozřejmě zajímavé a příznačné je tematické rozrůznění. Zatímco debut je výrazně religiózní, druhý film se odehrává v prostředí nemorální prostopášné společnosti. Robert Bresson dokonce umožnil novináři Paulu Guthovi, aby se účastnil natáčení a vydal deník, který je naprosto unikátním popisem režisérovy práce. Máme tak další svědectví o tom, jak nezvyklé metody práce s herci používal a do jakých konfliktů se s nimi dostával. Snímek si získal na svou dobu dobrý ohlas, což bezpochyby nebylo pouze zásluhou spolupráce s Jeanem Cocteauem a obsazením Marie Casaresové. David Čeněk, LFŠ 2014