Lucienne Bogaert

Francouzská herečka Lucienne Bogaert hrála hlavně v divadle, a i když za svou dlouhou kariéru natočila pouhých čtrnáct filmů, ve vedlejších rolích starších žen se s ní mohli seznámit i čeští diváci. Narodila se jako Lucienne Lefebvre v nevelkém městě Caudry nedaleko belgických hranic, brzy se provdala, a i když se svým manželem Robertem Bogaertem nedlouho nato rozvedla, vyvdané příjmení si již ponechala. S profesionálním herectvím začínala na nově zřízené pařížské scéně Théâtre des Vieux Colombier ještě před první světovou válkou po boku slavného Louise Jouveta. Hned na počátku první světové války bylo divadlo uzavřeno, ředitel Jacques Copeau ale později herecký soubor obnovil a odešel s ním do Spojených států. Tím se také vysvětluje vystupování Lucienne Bogaert na jevišti newyorského divadla Garrick's Theatre v letech 1917-1918, kde hrála v osvědčené klasice (Lakomec, Večer tříkrálový, Bratři Karamazovi). Po návratu do Francie setrvala u spolupráce s Louisem Jouvetem a pod jeho režijním vedením působila řadu let v divadle Comédie des Champs-Elysées. Do této doby také spadá její vztah se slavným hercem Michelem Simonem. Uznání kritiky a oblibu u širší divácké obce jí přinesla role Sfingy v Cocteauově hře Pekelný stroj (1934). Za druhé světové války hrála v divadle Théâtre de l'Oeuvre, tehdy se také - již jako padesátiletá - poprvé dostala před filmovou kameru. Debutovala menší rolí v dodnes vysoce ceněném Clouzotově dramatu HAVRAN (Le corbeau, 1943), větší příležitost pak dostala jako Europe po boku svého bývalého partnera Michela Simona v adaptaci části Balzacovy románové ságy VAUTRIN (1944). Matku jedné z hlavních hrdinek (Elina Labourdette v roli Agnes) ztvárnila v Bressonově filmu DÁMY Z BULOŇSKÉHO LESÍKA (Les dames du bois de Boulogne, 1945). Po válce obnovila v divadle spolupráci s Louisem Jouvetem, který se vrátil z exilu, hrála ale i pod vedením jiných režisérů, ve 40. a 50. letech působila například v Théâtre de l'Athénée nebo Théâtre Hébertot. Před kamerou si znovu vyzkoušela různé podoby matek hlavních hrdinů (BŮH POTŘEBUJE LIDI - Dieu a besoin des hommes, 1950; ČAS VRAHŮ - Voici le temps des assassins, 1956). Sem spadá i úloha matky hlavního podezřelého (Jean Desailly), kterou sehrála po boku Jeana Gabina ve filmu KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piege, 1958). S Gabinem se objevila i v postavě svérázné hospodyně v kriminální komedii SLUNCE ROŠŤÁKŮ (Le soleil des voyous, 1967), což pro ni byla již třetí spolupráce s režisérem Jeanem Delannoyem. Zatímco v divadle hrála naposledy v roce 1963, později se objevila ještě v několika televizních filmech a jednom seriálu, úplně naposledy stála před kamerou ve filmu ZAVŘENÉ OKENICE (Les volets clos, 1973) v režii Jeana-Clauda Brialyho. Lucienne Bogaert zemřela v Montrouge nedaleko od Paříže 4. února 1983 ve věku 91 let.