Mamas a Papas

Slušnostních 40% a konstatování,že se už asi nikdy nemrknu.Né že by téma vztahů a chtění a nechtění dětí bylo špatně zvolené,to né.Ale mě film nevtáhl do děje a nijak zvlášť nezaujal.

nevím,nevím.Rádoby psychologický film,kterému by ale slušelo lepší filmařské zpracování a nic ve zlém,ne v hlavní roli Z.Bydžovskou.Také zvuk byl prapodivný,občas jsem hercům nerozuměl...Začátek byl fakt hodně divný-špatný,závěr už se celkem dal,ale jinak celkově docela zklamání

Možná je to jen odtažitá asociace, ale mě film trochu připomněl Smrt pana Lazaresca. Tam šlo o nemoc a umírání, v tomhle případě Alice Nellis skvěle vystihla (mimo jiné, samozřejmě) jakou neúnosnou haldou komplikací a odosobněnosti jsme v touze neustále si ulehčovat život (pokrok nebo civilizovanost se tomu říká) zavalili tak elementární věc jakou je rodičovství. Ne náhodou je tu do protikladu stavěný svět zvířat. Práce s herci je tradičně výborná a ještě o něco naturalističtější než v režisérčiných předchozích filmech. Podobně jako v Tajnostech je zase občas těžké zachytit některá šeptaná nebo oddrmolená slova, ale tentokrát mě to ani moc nerušilo, realita taková je a orientace v ději tím netrpěla. Takže v tomhle případě jdu zase jednou proti proudu a chválím. Nejsem z toho sice na lopatkách (přece jen je to výrazně ženský film), ale mě Alice Nellis nezklamala.

Nerozumím lidem, kteří si stěžují, že nedostali návod, jak by to mělo vypadat. To přeci není úkolem psychologické sondy, nebo se pletu? Já myslím, že je jím nezaujatě demostrování a reflexe reality, bez popisu a hodnocení a to myslím Nellis do ountíku splnila. Já osobně si užil každou minutu, dějové linie se prolínaly tak, že nenechali diváka vypnout mozek a pomáhali ho ve filmu nenásilně držet. Maximálně realistická sonda, kterou bych nazval ,,Jak malí lidé mění životy těch velkých".