Diktátoři III. - Teng Siao-pching, Mao Ce-tung

Mao Ce-tung inicioval v roce 1966 Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlenkách nepřetržité revoluce a masové demokracie s cílem vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním důvodem pro ukutečnění revoluce však bylo asi to, že Mao Ce-tung od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům - kultuře, obyčejům, návykům a starému myšlení. Mládež se stala hnací silou Maovy revoluce a vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Teng Siao-pching a Liou Šao-čchi, zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec. V důsledku toho se země zmítala v chaosu a došlo k obrovským škodám na kulturním dědictví (byla vypleněna muzea, ničeny historické budovy a páleny knihy). Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga. V následném boji o moc neuspěla tzv. banda čtyř, jež měla velký podíl na kulturní revoluci. Všichni členové byli obviněni z uvedení země do chaosu a odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reperezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně došlo k oteplování vztahů se Západem.