Mao Ce-tung

Čínský revoluční vůdce Mao Ce-tung se narodil v početné rodině (měl ještě 3 sourozence) venkovského dozorce nad zemědělskými pracovníky, ke kterému sice cítil respekt, ale zároveň chtěl od rodiny odejít. Na kratší dobu se mu to povedlo, nicméně po kajícném návratu domů jej otec oženil se starší ženou - r. 1911 se však velice rád "vrhl" na studia v nové radikální škole v Čchang-ša, odkud byl už jen krůček ke vstupu do armády, kde se poprvé setkal s termínem socialismus. Po závěrečných zkouškách se začal ještě více zajímat o politiku a v r. 1919 už byl jedním z mnoha stávkujících v Pekingu. O rok později se Mao oženil podruhé s mladičkou komunistkou Jang Kai-hui (svou první ženu, se kterou v podstatě nikdy nežil, zapudil stejně jako vytěsnil své rodiště), která byla r. 1930 politickými odpůrci popravena. Začátkem 20. let se začla formovat komunistická strana, po několika letech střetů mezi skupinami, ovládanými ambiciózními jednotlivci (nejznámější byl Čankajšek-vůdce Kuomintangu) a rok trvajícím Dlouhém pochodu (1934), kdy zemřelo hladem a vyčerpáním několik desítek tisíc lidí, byl Mao (společně se svou novou ženou, herečkou Ťiang Čching) prakticky vůdcem a zakladatelem Čínské lidové republiky. Těsně po 2. sv. válce vypukla občanská válka i v Číně, r. 1949 padl Peking a "sjednotitelem" se stal Mao Ce-tung a stejně jako jiný uzurpátor v minulosti - J. V. Stalin - "lemoval" cestu k udržení moci milióny nevinných obětí, které se provinily pouhým nesouhlasem. K Sovětskému Svazu, potažmo ke Stalinovi Mao vzhlížel s úctou- kolektivizace zemědělství a rozvoj venkova Maa lákal. R. 1955, když se velkému vůdci zdálo, že produktivita pokulhává, musely se milióny rolníků sjednotit do tzv. produkčních družstev, což v podstatě znamenalo, že rolníci museli odevzdat od tažného zvířete až po poslední motyku všechno. Velký Stalin byl po smrti a jeho následník Nikita Chruščov r. 1956 smetl kritikou kult stalinismu, v rudé Číně Mao tedy naoko vyzval hlavně intelektuály, aby pod heslem "Ať rozkvete sto květů, ať spolu soutěží všechny ideové směry" otevřeně vyjádřili své názory. Ovšem "kampaň sta květů" se pochopitelně tragicky obrátila proti bláhovým, kteří uvěřili Maovi a jeho prohlášením - přes milión mužů i žen bylo popraveno nebo posláno do pracovních táborů, jejich majetek zkonfiskován. V této době se také datuje ochlazení sovětsko-čínských vztahů - čím více se Chruščov otevíral světu, tím více Mao svíral otěže komunistické propagandy, vytvořil tzv. komuny - společnosti vesnických jednotek sdruženého hospodaření, čítajícího 5-10 tisíc domácností bez soukromí, oddychu a hlavně s katastrofálními výsledky. I přes zavádějící hesla - Kráčíme vpřed nebo Všichni každému, každý všem - postihl Čínu koncem 50. let děsivý hladomor, kterému podlehly milióny lidí. Mao Ce-tung byl donucen složit funkci předsedy strany ve prospěch Liu Šao-čchi, nicméně faktickou moc měl stále. Vzápětí vydal Malou rudou knížku, která se stala nedílnou součástí života téměř každé rodiny, "životní poučky" z ní čerpali studenti, pracující a vymývali se s ní mozky už předškolním dětem. Zdá se to neuvěřitelné, ale tento paskvil lidé drmolili několikrát denně a Mao začal uvažovat o návratu na post nejvyšší. Pomocí Rudých gard provedl Velkou proletářskou kulturní revoluci, svrhl pokrokovějšího Lia a stal se opět velkým kormidelníkem. Následovaly ještě tvrdší perzekuce, pálily se knihy, děti ve školních knihách odstraňovaly nožem tváře "zrádců", byla ničena "buržoazní zeleň". Lin Piao, vysoce postavený armádní důstojník, se odvážil Maa kritizovat - jako nepřítel státu zemřel při dodnes nevysvětlené letecké havárii r. 1971 v Mongolsku - o jeho smrti se čínská veřejnost dozvěděla až o rok později a pochopitelně velmi zkresleně. Jenže kult Maovy osobnosti už začal unavovat, Malá rudá se přestala vydávat, neodhalovaly se nové sochy- demencí stižený Mao se pokusil ještě o poslední tři fantasmagorismy - působení bosonohých (amatérských) lékařú bez vzdělání na venkově, odchod značného procenta vzdělaných lidí na venkov k zemědělské práci a povolání rolníků a dělníků na univerzity... Naštěstí i velký kormidelník byl smrtelný a začátkem září 1976 ve věku dvaaosmdesáti let tento těžce duševně nemocný stařec zemřel. Přesto, že Čínu během několika desítek let přivedl ke společenskému, zemědělskému i intelektuálnímu kolapsu, dodnes visí jeho portrét na náměstí Tchien-an-men.