Garsonka

Francouzský film "La garçonne" byl v naších kinech uváděn pod názvem "Garsonka". Tento naturalistický román Viktora Margueritta způsobil při svém prvním vydání bouři nevole a rozhořčení, pro svůj odvážně řešený problém ženiny svobody a stal se proto vyhledávanou četbou lidí bažících po senzacích. Tady si lze povzdechnout nad tím, jak naivní byly tehdy ty tzv. senzace oproti dnešku. Pojďme dál: jeho scénář byl do značné míry upraven z cenzurních důvodů, ale i popularizačních. Domácí francouzská režie vybavila pak "Garsonku" decentním vkusem a jemnou nápovědí se vyhnula lechtivým a skanadalizujícím scénám a spíš, v tomto případě správně, zdůrazňovala psychologickou závažnost tohoto díla. Křiklavé extrémy originálu, byly zde utlumeny do tónů všeobecně lidských, takže promítaný příběh nešťastné ženy určitě nevybočoval často z rámce možných příhod a prožitků lidského inferna. V zhuštěných konkrétními fakty nabitých scénách rozvíjelo se před dánými diváky drama mladé ženy Moniky, jejíž mravní odolnost a síla čistého pohledu mládí byly zlomeny zásahy zla, osobních bolestí i zklamání, krutým křtem zvráceného způsobu života pařížského prostředí. Nakonec však přišla očišťující a léčivá moc pozdní lásky, která zachránila rezignující ženu pro lepší a radostnější život. Po stránce herecké film vynikal ukázněnou hrou členů "Comédie française", jmenovitě titulní úloha prozrazovala zralou a oduševnělou umělkyni Marii Bellovou. Kamerové montáže jednotlivých scén i vybrané toalety a krásná francouzština přispěly k dobré úrovni tohoto pěkného filmu.