Jean de Limur

Francouzský režisér Jean de Limur začínal s filmováním v Americe, po návratu do Evropy pak ve třicátých letech 20. století pokračoval v práci v rodné Francii. Narodil se ve vesnici Vouhé na západním pobřeží Francie, pocházel ze šlechtické, ale nijak významné rodiny, celé jeho jméno bylo hrabě Jean Chanu de Limur. Od mládí se zajímal o film a po první světové válce odcestoval do Spojených států, kde se ve dvacátých letech prosadil jako herec vedlejších rolí. Hraběte de Rochefort hrál v adaptaci Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (The Three Must-Get-Theres, 1922) v režii Maxe Lindera, v menší úloze muže v nočním klubu se pak objevil v Chaplinově autorském filmu DÁMA Z PAŘÍŽE (A Woman of Paris, 1923). Od práce herce postupně přešel k profesi scénáristy a režiséra, jeho režijním debutem bylo drama DOPIS (The Letter, 1929), natočené v němé i ozvučené verzi; hlavní hvězda Jeanne Eagels byla za svou roli nominována na Oscara, zemřela však ještě před udílením cen. Nedlouho nato se de Limur vrátil do Francie, kde své zkušenosti zúročil v řadě dalších filmů. S maďarskou hvězdou Irene von Zilahy natočil francouzskou verzi oblíbené německé operety PAPRIKA (1933), ve spolupráci s Karlem Lamačem a Anny Ondrákovou pak pořídil francouzskou verzi německého filmu FALEŠNÁ DVOJČATA (L’amour en cage, 1934). V několika de Limurových nenáročných komediích pak hrála hlavní role oblíbená Paulette Dubost (HOSTINEC U KRÁSNÉHO DRAGOUNA – L’auberge Du petit dragon, 1934; MALÁ DIVOŠKA – La petite sauvage, 1935; BRIGÁDA VE SPODNIČKÁCH – La brigade en jupons, 1936). Ačkoliv již pracoval jako samostatný tvůrce, v roce 1933 přijal pozici asistenta režie u významného filmaře G. W. Pabsta, s nímž ve dvou jazykových verzích natočil film DON QUIJOTE (1933). Titulní roli tu hrál slavný ruský pěvec Fjodor Šaljapin a při natáčení se de Limur seznámil s jeho dcerou, která se pak stala jeho manželkou. Jako manžel Šaljapinovy dcery se Jean de Limur stal švagrem italského fašistického politika a novináře Luigi Freddiho, který ve třicátých letech vládl italské kinematografii. Jestliže Jean de Limur v roce 1935 získal na festivalu v Benátkách Zvláštní cenu za film NEČEKANÝ VÝLET (Le voyage imprévu, 1934), je za tím jasně patrný Freddiho vliv. Vyšší umělecké ambice projevil de Limur zpracováním románové předlohy GARÇONKA (La garçonne, 1936) s neobvykle odvážným přiblížením odvrácené tváře života v Paříže (film byl ve své době uveden i v československých kinech). Z jeho dalších počinů v komediálním žánru nad dobový průměr vynikla společenská veselohra OTEC LEBONNARD (Le pere Lebonnard, 1938), do níž angažoval významného italského divadelního herce Ruggera Ruggeriho. Za de Limurův nejlepší film mnozí odborníci považují komedii MUŽ, KTERÝ SI HRAJE S OHNĚM (L’homme qui joue avec le feu, 1942). Poté byl svým švagrem Luigim Freddim přizván do Itálie, kde s Alidou Valli v hlavní roli natočil drama ZJEVENÍ (Apparizione, 1943). Právě spolupráce s italským filmem pod dohledem fašistického režimu byla de Limurovi po válce vyčítána, načež se nakonec rozhodl svět kinematografie opustit. Více než deset let pak pracoval ve vedení automobilky Simca, od konce padesátých let žil v soukromí. Jean de Limur zemřel v Paříži 5. června 1976 ve věku 88 let.