Ze života klavírů

Beethovenova skladba Pro Elišku uvádí příběh jedné rodinky klavírů. Bílý, představující maminku, pere a věší prádlo, malý klavírek si pouští veselé mýdlové bublinky. Griegův koncert a moll přivádí na scénu dalšího člena rodiny – otce, který se domů přiřítí jako velké dopravní letadlo. Malý klavírek otce vesele vítá a dostává od něj dárek, barevný míč. Hned si s ním začne hrát a neustále doráží na otce. Ten se proměnil v houpací křeslo a chce si doma po práci v klidu odpočinout. Synáček nenechá tátu na pokoji a stále ho budí z dřímoty. Když se mu to nedaří, hledá si jiné hry. Začne cvičit na kruzích a s činkami. Hraje ping-pong, fotbal. Melodie se mění v Bugatti step Jaroslava Ježka a končí stupnicí z etud Carla Czernyho – Školou zběhlosti. – Dítě vyrostlo a je z něj již pořádný kluk, kterého zajímají už i auta, přestože míč zůstává stále středem jeho zájmu. Symbolizuje hru, i jeho cestu životem. Míč spadne do zahrádky a za hudby Mozartovy sonáty A dur se proměňuje v růžičku a vějíř. Kluk je však nezbeda a začne Mozarta parodovat. Vějíř se změní znovu ve fotbalový míč, který kluka přece jen zajímá nejvíc. Vzápětí jej stihne velká rána – někdo v rodině zemře. Objevuje se velký černý klavír v podobě náhrobního kamene a zní Patetická sonáta Ludwiga van Beethovena. Míč je odkopnut. Chlapec poznává, že život není jenom hra a samá legrace, ale že se v něm musí vyrovnat i s vážnými a smutnými věcmi. Průzračné proměny míče provází mazurka a moll Frederika Chopina. Pro pianko končí dětství... Život však jde dál a je proměnlivý. Za zvuku Rašení jara od Sindinga se objevuje zasněžená krajina. Sníh taje, ze země vyrůstají květiny. Lidové ornamenty se objevují na malované truhle s jadrným hudebním doprovodem Smetanova Furianta. Je to také vzdor malého pianka, které se dává do tance a zbavuje se sklíčenosti a beznaděje. Krajinou jede vlak a z komínu se kouří noty. Nad vlakem poletuje mladé pianko, které se již vzpamatovalo ze své životní rány. Přiletí motýlek a klavírek je jím okouzlen. Dávají se spolu do hry, vesele skotačí jako rybky, proměňují se ve dva ptáčky a svými zobáčky se spojují v polibku. Jejich hra je doprovázena Lisztovým Snem lásky a Schubertovým Dostaveníčkem. Životní koloběh se opakuje: je založena nová klavírní rodinka. Bílý klavír je ukryt v podobě automatické pračky, malé elektronické pianko a černý klavír v podobě rakety. Změnila se doba, ale citová náplň, bez ohledu na rozvoj civilizace, zůstává stále stejná... Opět zní Beethovenova skladba Pro Elišku. [jabl] Ze života klavírů. Filmový přehled. 1982, č. 2, s. 45 – 46.