Cinematerapie

Na začátku vzniku filmu Cinematerapie režiséra Ivana Vojnára, pohybujícího se mimo mainstream českého filmu, byl zajímavý záměr a netradiční inzerát. Česká televize odvysílala výzvu, v níž pozvala diváky na casting, kde mohli odvyprávět svůj životní příběh. Jedenáct z nich pak podstoupilo „léčbu“ s kamerou, jež jim spolu s jemným vedením režiséra umožnila ohlédnout se za svým životem, vypovídat se ze svých problémů eventuelně se sblížit s dalšími účinkujícími. - Dokumentární film s krátkými hranými pasážemi (ilustrujícími prostřednictvím herečky Anny Stropnické i některých zúčastněných minulost některých protagonistů) představuje zajímavou alternativu k prázdným televizním reality show, v nichž tým odborníků utváří skutečnost a ta se tak vytrácí. Vojnár naopak aktérům umožnil projevovat se svobodně a věnoval jim dostatek prostoru. Jakkoliv je patrný větší či menší exhibicionismus účinkujících (v němž se jasně odrážejí slabiny zvoleného přístupu) obsahuje film silné, emocemi nabité momenty, v nichž jsou autenticky předkládána závažná témata jako fyzické útoky v rodině, nuzné stáří, nevěra, sociální izolace, násilná smrt partnera apod. Přestože snímek do jisté míry působí jako neuspořádaná mozaika, sled scén má určitý řád a v závěru filmu děj patřičně graduje. Výsledkem je ovšem dosti depresivní pohled na naši současnost. -dh-, Filmový přehled 2010/6