Opuštění dědci

Film natočili režisér V. Pičul a kameraman Vrež Petrosjan jako svou diplomovou práci ve studiu VGIK. Smutný středometrážní film ze současnosti o staříkovi, kterému současně tragicky zahynuli syn Viktor i manželka. Po pohřbu stařík odmítá nabídku přítelkyně z dětství Ňury, aby se k ní nastěhoval. V bytě jsou prý "jenom" tři. Odchází ze vsi do města za snachou Zinou a vnoučkem Slávkem, jak si to přála jeho žena na smrtelném loži. Jenže snacha bydlí v malém bytě ještě s dalším mužem, jehož manželka je právě v porodnici. Staříka prozatím přijme, protože doufá, že stařík dostane peníze za to, že byl na frontě. Stařík však pracoval v týlu jako provianťák a tuší, že asi na tyto peníze nemá nárok. Na úřad sice jde, ale před kanceláří se otočí a raději zalže, že jeho žádost byla zamítnuta. Zina přemýšlí dál, jak by přišla k penězům na vlastní byt. Odjede zatím na Sibiř, kde prý dávají příplatky. Hned po odjezdu na dědu začne útočit nejprve po dobrém - s vodkou spolubydlící právě onen muž s novorozenětem a zcela otevřeně mu řekne, ať se buďto vrátí na venkov nebo ještě lépe rovnou zemře. Smutný děda tedy odchází pryč. Ve městě posbírá prázdné láhve a pokouší se koupit aspoň kefír, ale prodavačka jej odmítne, že dnes samozřejmě není. Teprve jiný, mnohem veselejší a suverénnější stařík, kterého náhodou potká, mu pomůže nejen se najíst, ale ještě jej ubytuje u své vlastní dcery, která je k oběma nezištně milá a příjemná. Oba se ale rozhodnou nechat dívku v bytě samotnou a žít si vlastní život. Chtějí se nastěhovat k Ňuře. Jenže na poslední chvíli se dozvídají, že zemřela... V roce 1988 Josif Chejfic natočil podle stejné povídky celovečerní film se stejným originálním názvem.