Jak šli nadělovat

Tichou zasněženou krajinou, v podvečeru plném třpytivých hvězd, se ozývá vrzání sněhu, cinkot rolniček a řinčení řetězů. Mikuláš se svým doprovodem jde nadělovat. Andělíček cupitá na tenkých nožkách, za ním dva malí čerti. Mají už za sebou dlouhou únavnou cestu a pro čertovská mláďata je pochod navíc i příliš klidný a nudný. Hned si ho také zpestří vzájemnou potyčkou, v níž mohou uplatnit nejen svou mrštnost, ale i celou plejádu čertovských triků. Dokáží se však včas zarazit, takže Mikulášovo napomenutí nakonec padne na hlavu slušného a horlivého andělíčka. Když se před nimi objeví prudký kopec, využijí čerti situace a svezou se nahoru na šosu Mikulášova pláště. Na anděla, který se jim v tom snaží zabránit, spustí nepřeberný arzenál svých triků, včetně vybuchujícího plivání. Ale tentokrát jsou oba spravedlivě potrestáni. Mikuláš je se šosu setřepe a oni letí dolů, až pod kopec, jako dvě sněhové koule. Vyšlapaná cesta najednou končí. Mikuláš pobídne anděla, aby vzlétl a rozhlédl se, kudy dál. Ale dlouho anděl nelítá. Srazí ho jedna ze sněhových koulí, kterými po něm pálí čerti. Zapadne o kus dál do lesa. A odtud se vyřítí podivné strašidlo, veliká sněhová koule, kolébající se na tenkých nožkách. Čerti se pořádně vylekají a po velkém zmatku se schovávají za Mikuláše. Sněhová koule nabere na kýchnutí a opravdu kýchne. Nastane sněhový uragán. Před promrzlým andělíčkem najednou stojí tři sněhové sochy, z nichž se vyklube Mikuláš a pak i oba čerti. Andělíček potrestán není. Naopak, ke zlosti čertů dostane láhev rumu na zahřátí. Ale andělíček to přežene a přihne si víc než pořádně. Za chvíli jsou už všichni na cestě. Čerti nesou na Mikulášově holi jeho velkou nůši a pohodu jejich průvodu ruší jen občasné andělíčkovo škytnutí. Objeví se kraj lesa a svítící okno první chaloupky… [Filmový přehled 18/1971] Autor/Zdroj: -ik-/Filmový přehled