Kdysi byli bojovníky

Film je pro mne únikem od všedních starostí a tento snímek tohle mé základní kritérium nesplňuje. Pro mne je to pouhé sociální drama opálené menšiny, která plnými doušky nasává sociální dávky a hlučně žije v době, kdy by pracující člověk chtěl spát. Jediné, co mne bavilo byla haka a celkem jsem si užil i Jakeův domácí patriarchát. Jinak to není nic víc, než obyčejný příběh, který se denně odehrává na kdejaké pavlači v blízkosti sociálky.

Líbí se mi filmy,kde je překvapení na konci,nebo když nevíte,co vás čeká za dalších pět minut.Kdysi byli bojovníky toto absolutně postrádá a přitom se mi tento snímek trefil přímo do srdce.Ikdyž se tento syrově autentický a přitom jednoduchý příběh odehrává na druhé straně zeměkoule,říkám si,že tohle se může stát hned vedle mě.Vše je mistrovsky věrohodné,zvířecí brutalita otce,věčná trpělivost matky i nekonečné očekávání dětí.Člověk si vychutnává i běžný (ale podělaný) rodinný výlet,soucítí se znásilněnou dcerou od úchylného strýčka,ikdyž toto člověk viděl i v jiných filmech mockrát.Rena Owen a především Temuera Morrison jako brutální hovado by si za své role zasloužili Oskary,kdyby byli hollywoodsky profláknuti.A vzpomínky na hrdost bývalých maurských bojovníků je jen třešnička na dortu.Ceny na mezinárodních festivalech a vysoké hodnocení na konkurenčním čsfd.Zaslouženě!Filmový zážitek!

To jsem si tuhle zase jednou surfoval na FDb, s cílem nechat si doporučit film. Potřeboval jsem nějaký z obyčejného života, syrový, těžký, brutálně beznadějný, zkrátka něco, co by mi zvedlo náladu (ve smyslu „ještě nejsem tak v prdeli – tihle lidé byli v prdeli !). A tak jsem sáhnul po osvědčeném uživateli karlosphonic , mezi jeho desítkové filmy a zaujalo mě Kdysi byli bojovníky. Ale měl jsem pocit, že mi to něco říká. Bodejť by taky ne – kdysi nahráno z TV, viděno, prožito, a důkladně vytěsněno z paměti! Jen nechápu, jak jsem na tenhle monumentálně bezútěšný a přece hluboce lidský film mohl zapomenout! p.s. Samozřejmě kecám – moc dobře vím, proč jsem tuhle 100 procentní filmovou hrůzu vytěsnil z paměti... Kvůli svému „tatínkovi“ (ale nebudu to dál rozvádět, vydalo by to totiž na podobný film...) A snad i proto, že mi ten hajzl Jake, i přes veškerou jeho odpornost, svým způsobem imponoval hrdostí . Nebo spíš zkurvenými zbytky hrdosti. I jeho maorští předkové totiž kdysi bývali bojovníky... Na film jsem se nakonec nepodíval, pro oživení tísnivých pocitů z něj mi bohatě stačilo projet si fotogalerii... No nic, jdu si jako potetovaní maorští bojovníci s hrozivě vyplazeným jazykem zařvat (do zrcadla) aby se mí nepřátelé (moje běsy) posrali strachy ;-(o=

Tento drsný film o jedné maorské rodině a jejich "přátelích", nemůže nechat nikoho v klidu. Násilnický otec, který je denně "pod obraz", bezdůvodně mlátí svou ženu a ta mu stále a stále odpouští, aniž by si uvědomovala, že ubližuje nejen sobě, ale hlavně svým dětem. Jeden syn z domu odešel, druhého dali do děcáku, který se však pro něj stává, ve srovnání s prostředím ve kterém žil, téměř rájem. Třináctiletá dcera, plná citu a takový tmelící prvek rodiny, se chtěla stát spisovatelkou, ale.... A jestliže "pan Petantino" řekne, že tento film je pro něj jen únikem od všedních starostí, tak to o něm samotném něco vypovídá. Nejprve mělo být moje hodnocení 90%, ale film, který se vám jen tak nevypaří z mysli a stále vás nutí na něj myslet, si zaslouží 100%.