Hlas bez obličeje

Francouský kriminální film "Hlas bez obličeje" byl natočen s obvykle zajímavým způsobem zpracování příběhu o záletnosti ženy, bezpráví soudu a o vítězství spravedlnosti nakonec. Slavný zpěvák byl podruhé ženat s tanečnicí, která ho podváděla s milencem. Zpěvák si přál ukončit tento poměr, vyhrožoval, ale také jeho záletná manželka si přála konec tohoto vztahu, protože začala milovat klavíristu svého muže. Po zpěvákově návštěvě je manželčin milenec nalezen mrtvý. Zpěvák se marně zapřísahává svou nevinnou. Nemá ale žádné alibi na na hodinu vraždy a je odsouzen na galeje. Jeho dcera z prvního manželství hledá po otcově odsouzení nějaké důkazy nebo jen chabé nitky, které by umožnily otcovu záchranu a rehabilitaci. Přehrává si náhodně na půdě otcova domu různé gramofonové desky a mezi nimi najde zvukový snímek s otcovým hlasem, jeho rozmluvami a úderem hodin, které zajišťují odsouzenci bezpečně a nezvratně alibi. Před velikou společnosti za přítomnosti otcova advokáta přehrává záznamový snímek a donutí svoji macechu k přiznání, že tím vrahem byla právě ona. Režisér Leon Mitler vybavil film průměrnou akčností, ale na dějové pravděpodobnosti hodně přidali herci Lucien Muratore a Simone Bordayová. Myšlenka usvědčení vraha pomocí gramofonové desky mohla být filmově lépe využita a propracovanější.