Véra Korène

Herečka Véra Korene má na svém kontě několik velkých rolí v hodnotných francouzských filmech třicátých let, jako Židovka, navíc s ruským původem, ale musela svou kariéru ukončit po německé okupaci Francie za druhé světové války. Narodila se jako Rebecca Véra Koretzky v ruském městě Bachmut nedaleko Charkova, její rodina patřila k dobře situované židovské komunitě a místní elitě. Po říjnové revoluci v roce 1917 rodina odešla do francouzského exilu, mladá Véra dokázala své rodiče později přesvědčit, že je předurčena k dráze herečky. Studovala na pařížské konzervatoři, na studium si přivydělávala různými zaměstnáními, mimo jiné jako novinářka. Jako profesionální herečka začala koncem dvacátých let působit na různých scénách, například v Théâtre Odéon. Již jako zavedená divadelní herečka debutovala na stříbrném plátně velkou rolí v kriminálním dramatu HLAS BEZ OBLIČEJE (La voix sans visage, 1933), které bylo uvedeno i v československých kinech. Se svou krajankou Olgou Tschechowou se později objevila v přepisu románu Émila Zoly PENÍZE (L´argent, 1936). V roce 1936 byla Véra Korene angažována do prestižního divadla Comédie Française, kde se začala uplatňovat ve francouzské i světové klasice. Jako nadaná umělkyně a nevšední fyzický typ dostávala znovu i velké herecké příležitosti před kamerou, díky svému původu i přízvuku to byly převážně role žen ruské národnosti, šlechtičny i špiónky. Takové byly například filmy V CAROVÝCH SLUŽBÁCH (Au service de tsar, 1936) nebo RUDÁ TANEČNICE (La danseuse rouge, 1937), do této kategorie spadá i drama PLAVCI NA VOLZE (Les bateliers de Volga, 1935), které natočil ruský režisér Vladimir Striževskij. V atypické úloze německé manželky hlavního hrdiny se pak představila ve filmu DVOJÍ ZLOČIN NA MAGINOTOVĚ LINII (Double crime sur la ligne Maginot, 1937), který měl ovšem opět špionážní zápletku. Do nedávné ruské historie byl situován film o zrušeném souboji dvou důstojníků DIVOKÁ BRIGÁDA (La brigade sauvage, 1938). Poslední film – opět s hlavní rolí – CAFÉ DE PARIS (1938) natočila krátce před začátkem druhé světové války. Po německé okupaci Francie musela Véra Korene opustit Comédie Française, nakonec přišla i francouzské občanství a v zájmu záchrany vlastního života nakonec uprchla do Kanady. Během války pak žila také ve Spojených státech amerických a v Brazílii, v roce 1945 se vrátila do Francie a znovu účinkovala na jevišti Comédie Française. Před filmovou kamerou se ale již nikdy neobjevila. Další výrazná kapitola její umělecké kariéry se začala psát v říjnu 1956. Tehdy znovu opustila divadlo Comédie Française a stala se ředitelkou Théâtre de la Renaissance. V této funkci setrvala více než dvacet let (1956-1978) a prosazovala především uvádění her moderních francouzských autorů (J. P. Sartre, M. Aymé, J. Poiret). Poslední léta života strávila Véra Korene v pečovatelském domě a zemřela v Louveciennes nedaleko od Paříže 20. listopadu 1996 ve věku 95 let. Přestože po sobě zanechala jen dvanát filmů v meziválečném období, patří dodnes k významným osobnostem francouzského filmového herectví té doby.