Král Pausole

Je to již dávno, co se s velkým zájmem očekával film "Král Pausole", jehož režisérem byl Alexis Granovský a v němž hrál hlavní úlohu Emil Janings. Jenže: oproti reklamě, která filmu předcházela, ten naprosto nesplnil to, co bylo slibováno a na co se tak netrpělivě čekalo. Málo naplat, Granovský nebyl takovým satirikem, za jakého se vydával. Chyběl mu zcela esprit René Claira, a tam, kde chtěl být duchaplný, byl bohužel jen duchaplnický. Tenkrát se ani dobře nevědělo, co vlastně chtěl svým novým filmem Granovský vyjádřit. Měla to být patrně satira, ale byla zde ukazováno pouze "hejna" žen. Opravdu v tomto případě nešlo užít jiného slova: od začátku až do konce byl film přecpaný komparsy žen - 365 královských manželek a nic jiného se ve filmu dohromady nestalo, leda to, že se Janings všelijak usmíval v rozpacích, jak se vlastně vůbec má tvářit. O scénáři se také nedalo nic řict, snad jen: král obklopený svou ohromnou ženskou družinou se rozhodl nakonec, že si nechá pouze jednu ženu a že jeho dcera se zasnoubí s nějakým cizím letcem - aviatikem, který se jakýmsi nedopatřením dostal do Pausolovy říše. Co opravdu ve filmu stálo za to, byla Matéova kamera a dva či tři zdařilé satirické šlehy. Toť vše...