NAPOLEON je jedinečným dílem a jedním ze základních pilířů francouzské kinematografie němé éry z tvorby významného režiséra a také extravagantního bohéma Abela Gance. Gance se ve světě filmu pohyboval zhruba od roku 1908 a po první světové válce začal točit velikášsky pojaté příběhy, v nichž dostávala značný prostor jeho láska k historii. Ovlivněn zahraničními režiséry chystal od počátku dvacátých let velkolepou epopej o svém oblíbenci, slavném vojevůdci Napoleonovi.
Zásadním problémem vzniku filmu, který nakonec neumožnil realizovat projekt v plné šíři, byl nedostatek peněz. Kromě francouzských producentů podpořili Ganceho německý průmyslník Hugo Stinnes a ruský podnikatel Vladimir Vengerov. Natáčet se začalo v roce 1925 a práce trvaly do následujícího roku. Životopisný epos začíná předehrou ve vojenské škole v Brienne, pokračuje dalšími peripetiemi soukromého i veřejného života přes první vojenské úspěchy a končí italským tažením v roce 1796. Důležitým prvkem příběhu je orel, který jako symbol i Napoleonův patron prostupuje celým filmem. Abel Gance měl původně v plánu natočit dalších pět pokračování, ale jeho vize ztroskotaly na nedostatku finančních prostředků. Gance byl především umělec (sám se považoval za Victora Huga filmového plátna) a ekonomické aspekty jej příliš netížily. Své mecenáše rozmáchlým napoleonským eposem téměř zruinoval a k tématice se později vracel již jen s omezenými prostředky.
Natáčení probíhalo na řadě míst spojených s různými etapami Napoleonova života, takže exteriérové záběry byly pořízeny na Korsice, v Brienne, Toulonu, samozřejmě i v Paříži. Gance měl k dispozici nejen známé herce, ale i několik tisíc komparzistů, což mu umožnilo věrohodně realizovat scény s revolučním davem i bitevní vřavu. Do dějin svétového filmu vstoupil NAPOLEON především inovačními přístupy v technologiích. Gance již dříve experimentoval s kamerou a v NAPOLEONOVI aplikoval princip tzv. odpoutané kamery, který značně přispěl k větší dynamičnosti děje. Kromě Ganceho režijní práce si zmínku tím pádem zaslouží i kameramani Léonce-Henri Burel, Jules Krüger a Joseph-Paul Mundwiller, kromě toho režisérovi asistovaly další později známé osobnosti jako Viktor Turžanskij nebo Anatole Litvak.
Do hlavní role slavného vojevůdce byl obsazen Albert Dieudonné, který díky fyzické podobě Napoleona hrál víckrát. Sám Abel Gance si přisoudil roli jednoho z revolučních vůdců, pozornost poutaly i krásné ženy jako Annabella nebo Suzanne Bianchetti. Jinak se ovšem ve větších rolích objevili dnes již neznámí herci, naproti tomu epizodní výstupy bezejmenných figurek obstarala řada později výrazných osobností francouzského herectví.
Film měl premiéru v pařížské Opeře 27. dubna 1927. Původní Ganceho dílo, byť jen v torzovitém stavu, mělo minutáž pro běžné promítání v kinech nepřijatelnou (7 hodin a 20 minut), proto bylo sestříháno na délku 220 minut. V jiných zemích (například v USA) byl ovšem film promítán s minutáží o mnoho delší. NAPOLEON bývá dodnes jako stěžejní dílo francouzské kinematografie prezentován na nesoutěžních přehlídkách různých festivalů, v různých zemích se již dočkal i vydání na DVD.
