Kantor Snílek

"Kantor Snílek". Od profesora "Neřáda" z filmu "Modrý anděl" k profesoru "Snilkovi" (německy se jmenuje drama Arno Holze, vzniklé před více než sto lety). "Traumulus" nejsou tedy od sebe až tak daleko. Oba prožívají svou osobní tragedii vyplývající z jejich poměru k žákům. V obou případech je příčinou herečka, lehkomyslné stvoření, bez mravních skrupulí. Jedna, šantánová zpěvačka, strhne s sebou profesora do mravní bídy, druhá otřese kantorem "Snílkem" v jeho naivně ušlechtilé víře v pojmy dobra a čestnosti, předpokládané jím všude: ve škole, společnosti, v rodině. V obou filmech tuto postavu vytvořil Emil Jannings. Jeho kantor "Snílek" je postava vzatá ze života, to není jen hrdina filmu, to je jeden z těch desítek a set profesorů, žijících ve svém světě ideálů a víry v pravdu a poctivost, kterým uniká život, proudící mimo ně. A vedle něho mladá choť, shánějící jenom parádu, ale přesto to dobré stvoření, kryjící flákačství svého nevlastního syna (Harald Paulsen) před otcem. Je herecky dobrá, nejlepší ve výstupu, kde uražena, odhaluje před manželem skutečný stav rodinného života. Hraje ji Hilda Weissnerová. Oktaviána, který zklamal důvěru milovaného profesora a svou vinu tak těžce odpykával, hrál Hannes Stelzer, v jehož zdrženlivém chování a hře obličeje se zrcadlí těžký mravní zápas. Výborně je chrakterizována koketní, afektovaná plytkost herečky Hilde von Stolzovou. Potud o hereckých výkonech, které drží uměleckou úroveň filmu. Jinak je to se stránkou filmovou, jakož vůbec toto po výtce psychologické drama má málo filmových prvků. Proto film zůstává jen natočeným divadlem, kde těžiště děje zůstává v mluveném slově, ne vždy přesně českými titulky reprodukovaném.