Byl jednou jeden valčík

"Byl jednou jeden valčík" - opereta se slibným titulem, byla prvním zfilmovaným Lehárovým dílem, což mohlo samo o sobě budit jistou nedůvěru, že bude počátkem nové záplavy filmů s vídeňskými náměty, jejichž úroveň i přitažlivost již povážlivě klesala. Zklamání po této stránce bylo docela příjemné, a to hlavně proto, že rámec příběhu je založen spíš parodisticky. Dvě rodiny berlínského zkrachovaného bankéře a vídeňského generálního konzula, jemuž v pozlátkově přepychovém příbytku nepatří už ani židle, mají o svých majetkových poměrech navzájem představu takovou, že si pomohou na nohy sňatkem svých dětí, synka z Berlína a dcery z Vídně. Mladým lidem se do toho nechce: ona miluje flétnistu z varieté a jemu přeběhne přes cestu "ein süsses blondes Wiener Mädel", což neomylně naznačil populární popěvek. Aby se tyto párky za sebe dostaly, to už režie zařídí několika dobrými nápady a tahy, jež, i když nejsou všechny až tak moc nové, jsou ve své obměně vtipné a zábavné. Představitelé hlavních rolí přidali svou hřivnu: vedle rutinovaných nezmarů Idy Wüstové a Alberta Pauliga, je zde Ernst Verebes, jemuž operetní ráz déle umožnil, zejména v druhé půli se vybouřit, a půvabná Marta Eggertová s příjemným hlasem (jak se jí asi dnes daří v tom úctyhodném věku 98 let?) vedle temperamentní Lizzie Nazzlerové. Lehárova hudba je zejména v písničkách tradičně líbivá a diváci ji jistě připočetly ke kladům tohoto filmu