Kolja

Po velmi úspěšné Obecné škole (FP 8/91) se scenárista a herec Zdeněk Svěrák znovu spojil v autorském tandemu se svým synem, režisérem Janem Svěrákem, při realizaci smutné komedie Kolja. Snímek (s titulem připomínajícím sovětské filmy jako Serjožka či Borisek, malý seržant) líčí všední trampoty osobitého starého mládence, který se nečekaně stane „otcem" pětiletého ruského chlapce. Příběh se odehrává v posledním roce vlády komunistů a vrcholí legendárním zvoněním klíčů na Václavském náměstí v listopadu 1989. Poměrně dlouhý prolog zachycuje životní styl violoncellisty Františka Louky, protloukajícího se po vyhazovu z filharmonie hraním v krematoriích a renovací hřbitovních nápisů. Jen kvůli neutěšené finanční situaci přistoupí František na fingovanou svatbu s Ruskou Naděždou, která nutně potřebuje české občanství. Manželka však záhy emigruje a hudebník se musí postarat o jejího synka. Sbližování stárnoucího muže a malého kluka tvoří hlavní osu vyprávění. V epilogu se však dvojice musí rozejít... - Film má všechny rysy „svěrákovské" poetiky: dobře napsaný a prokomponovaný příběh, přesné charaktery, smysl pro detail i celek, timing, pečlivě vystiženou atmosféru jednotlivých prostředí. inteligentní (chvílemi i jemně černý) humor a únavou lidskost. Místy se záměrně pohybuje na samé hraně přijatelné melodramatičnosti. Jen jakoby mimochodem vystihuje dobu, která se dnes zdá už vzdálená. Z tohoto hlediska je zvláště zajímavý motiv vztahu Cechů k Rusům, tehdy tedy okupantům. Velmi významnou roli v „ryze českém" filmu hraje hudba Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Další přednosti je přesvědčivé herecké obsazení v čele se Zdeňkem Svěrákem a zejména s malým Andrejem Chalimonem (nalezeným po devíti měsících konkursů a hledání v jedné moskevské mateřské školce). Kolja nepochybně patří k našim nejlepším polistopadovým snímkům. - Filmová povídka Zdeňka Svěráka vyšla i knižně (Kolja; Primus, Praha 1996). Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1996/6