Andrej Chalimon

Kdopak by neznal Kolju, malého ruského klučinu, kterého ve stejnojmenném Svěrákově filmu ztvárnil moskevský rodák Andrej Andrejevič Chalimon??? Andrej se narodil 1. ledna 1990 - tedy právě na Nový rok, velký ruský svátek, kdy se lidé v jeho vlasti setkávají u rozzářených stromečků (jolek) a rozbalují dárečky...jistě i on byl pro své nejbližší takovým krásným dárkem. Bylo mu sotva šest roků, když ho čekala cesta do daleké Prahy, mezi partu cizích lidí, kteří po něm chtěli, aby dělal něco, co přece vůbec, ale vůbec nebyla pravda... Ale Andrej nezklamal - po počátečních rozpacích rychle pochopil svou roli a sehrál ji tak, že se nad jeho výkonem všem doslova tajil dech. Zcela právem za ni byl roku 1996 oceněn filmovou cenou Český lev za nejlepšího herce ve vedlejší roli. Během natáčení i nějakou dobu po něm žil se svou maminkou a mladší sestřičkou Annou v Praze a chodil tu do české školy. „Byl to úplně normální kluk, sláva mu vůbec nestoupla do hlavy. Děti mu říkaly Kolja a on si na to zvykl. Tenkrát jsme měli třídu v prvním patře a spolužáci z ostatních tříd se na něj chodili dívat. Nechávali si od něho podepisovat fotky i různé papírky, ale protože ještě neuměl moc psát latinkou, podepisoval se tiskacím KOLJA. To bylo totiž zpočátku jediné české slovo, které dokázal napsat. Nikdy nebyl domýšlivý, ale slušný a kamarádský ke každému. Výborně se učil a za chvíli moc pěkně mluvil česky," i po letech s dojetím vzpomíná jeho bývalá paní učitelka. Původně se snad rýsoval i nějaký další natáčecí projekt, ale Chalimonovi nakonec nedostali povolení k prodloužení pobytu a museli se vrátit zpátky do Moskvy. Ani tady sice Andrejova filmová hvězda tak docela nezapadla a on si zahrál několik dalších rolí, žádná z nich už se ale Koljovi slávou ani rozsahem nevyrovnala. V roce 1998 to byla role venkovského kluka v adaptaci povídky I. S. Turgeněva Mu-mu, jako desetiletý ztvárnil postavu Giovanniho v italském filmu Prima la musica... poi le parole, o rok později se objevil v krátkém TV seriálu Rodinné tajnosti (Semejnye tajny - 2001). Většího rozsahu už byla úloha kluka - bezdomovce, který žije na ulici, spí ve starém skleníku a myje se na benzínce. Film se jmenuje Skleníkový efekt (Parnikovyy effekt - 2005), Anrejovi už bylo 17 a podruhé se tu filmovým divákům ukázal nahý. Mimoto jej ruští diváci mohli spatřit i v několika dalších filmech a seriálech domácí provenience. Česky už sice Andrej téměř zapomněl, ale do naší země občas rád zavítá - prozatím naposledy to bylo v roce 2007 na festivalu dětských filmů ve Zlíně. Setkal se tu tehdy s další bývalou dětskou megastar: Haleyem Joelem Osmentem, jehož proslavila postava chlapce Colea z amerického filmu Šestý smysl. Kluci si výborně rozuměli a v mnohém se shodli - hlavně v tom, že by už nechtěli být bráni jako dětské hvězdičky, ale jako dospělí herci. Ačkoliv je z Andreje dnes už dospělý muž, milý úsměv maličkého Kolji z jeho tváře nezmizel a lidé jej tak podle něj i nadále poznávají. I on na své dětství a práci v Čechách rád vzpomíná a kdykoliv se mu zasteskne, pouští si svůj první film na DVD. V současné době studuje vysokou školu, ale na svět pohyblivých obrázků nezapomíná - jeho snem je věnovat se v budoucnosti filmové produkci a možná se v nějaké zajímavé roli i vrátit před filmovou kameru.