Konec cesty

"Konec cesty" je film zhotovený na literárním podkladě stejnojmenné divadelní hry R. C. Sheriffa. Děj tohoto dramatu počíná se večer dne 18. března 1918, tři dny před počátkem velké bitvy na západní frontě. Film je vysoké herecké a technické úrovně, která v oněch časech nebyla až tak častým jevem. Filmy tuhle důležitou filmovou složku ke své škodě postrádaly. Jedinou jeho základní špatnou vlastností je, že není stavěn na požadavcích filmových předpokladů a sleduje nedopatřením starý němý styl, který vynikající technika a režie svou poctivou snahou zdokonalit až do výše jmenovaného projevu. A proto tím více škoda, že je tu tak málo filmovosti, kterou při světelném umění nemůže nahradit teatrálností. Obrazová kompozice umění fotografie je místy velmi dobrá, místy však utrpěla neobratností při osvětlení. Reflektory sedí špatně na objektech, což působí znatelně rušivě, zvláště za přechodů z interiérů do exteriérů a při střídání snímků hraných v ateliérech a mimo ně. Film je zcela bez hudebního doprovodu. Melodie jsou nahrazeny dokonalými hovory, hřmoty a šelesty, které vynikají jak pečlivým uspořádáním tak technickou bezvadností. Herecky zaujímá své tradiční místo Conrad Veidt, soutěžící s Willy Trenk - Trebitsch, Viktor de Kowa, Wolfgang Liebeneiner a Jack Mylong - Münz budí zdání divadelní výchovy. Srozumitelná výřečnost je předností všech zúčastněných herců. Hovory jsou vedeny vesměs v němčině a pro české diváky jsou upraveny jasné a úhledné titulky, vkopírované do spodního okraje okénka. Tento způsob umístění nelze pokládat za nejvhodnější, ale protentokrát se obecenstvo muselo smířit se stručností a výrazností nápisů. Poznámka autora: Film "Konec cesty", který měl podtitul "Druhá strana", uváděly biografy zrovna v době, kdy převážná jejich většina připojovala ke svému programu jako časový dodatek zfilmovaný pohřeb Tomáše Bati ve Zlíně.