Hella Moja

Německá scénáristka, filmová herečka a producentka Hella Moja se narodila 18. ledna 1896 (podle některých pramenů 2. února 1890) jako Helene Gertruda Schwerdtfeger v tehdy pruském městě Königsbergu (dnes ruský Kaliningrad). Stát se herečkou bylo jejím snem už odmala, a proto není divu, že už jako studentka potají vystupovala ve varšavském Teatru Artystycznym. Po smrti obou rodičů ale mladičká Helenka dokázala, že se o sebe dokáže dobře postarat - bez problémů se živila jako překladatelka z polštiny a ruštiny a coby spisovatelka zásobovala svými články hned několik německých novin a časopisů. Kromě toho začala brát hodiny herectví a roku 1913 úspěšně debutovala v berlínském divadle Lessing. Tam si ji vyhlédl filmový režisér Carl Alwin Heinrich Neuss, díky němuž dostala příležitost poprvé zazářit také na stříbrném plátně. Po filmovém debutu ve snímku Bílá růže (1915) následovaly další filmy: Cesta slz (1916), Přísaha Renate Rabenau (1917), Cizinec (1917) a další. Z pilné a talentované „kandrdasky“ se rychle stala ostřílená podnikatelka, která si roku 1918 založila vlastní filmovou společnost Hella Moja Filmgesellschaft. V prosperující firmě Hella bravurně zúročila jak své herecké, tak i spisovatelské a finanční nadání, takže podnik měl kapacitu výroby až šestnácti filmů ročně. Ve filmografii její majitelky je poměrně nesnadná orientace, protože Hella používala hned několik pseudonymů, které s oblibou často měnila. Přestože se provdala za režiséra Heinze Paula, v jehož filmech často hrála, jeho jméno nikdy se svojí kariérou nespojovala. Oficiálně si ale změnila své vlastní a to hned 3x - napřed byla Helkou Moroff (1934), posléze to změnila na Elka Moroff (1937) a nakonec z ní byla Hella Sewa (1942). S nástupem zvukového filmu však její popularita rychle upadala a ve třicátých letech se Hella objevila už v pouhých sedmi filmech. Nepomáhala ani snaha o pomoc od vlivného manžela, který ji obsazoval do většiny svých filmů. Přestože kromě řady hereckých rolí a několikanásobné produkce měla na kontě sepsání scénářů k třinácti filmům, byla roku 1938 vyloučena z Říšské filmové komory (Reichsfilmkammer) s odůvodněním, že je pouze scenáristkou na částečný úvazek. V témže roce se Hella Moja válečným dramatem Soudruzi na moři definitivně rozloučila se svojí filmovou kariérou. Od roku 1942 až do své smrti pak pracovala jako nápověda pro divadlo v Kielu. Tam svůj život ukončila v prosinci 1951, podle všeho sebevraždou. Pohřbena byla na berlínském prominentním hřbitově Heerstraße, její hrob byl ale později zrušen.