Sensace

"Sensace". Anny Ondráková vítězí ve zvukovém filmu - a to hned od první scény, kdy jede ve vlaku k rodičům, horuje o jejich divadle, o němž si vytvořila představy romantické dívčiny z penzionátu. Příjde rozčarování: divadlo Thalia, kde je její otec ředitelem, je bouda v zábavním parku a nadto ještě její matka je nenechavá - čili - vznešeně řečeno trpí kleptománií. Mimo nadání ocitá se Anny na jevišti této boudy. Její improvizované číslo programu na rozvrzaný klavír, je z nejlepších nápadů, jež diváci měli možnost kdy ve filmové veselohře vidět. Co do úspěchu se mu rovná pak scéna s dresírovaným klavírem na prknech Varieté a výstup Anny na večírku na rozloučenou. Neboť Anny je ohrožována intrikánským umělcem v pískání, až záchvat kleptománie její matky je všecky vrací tam, odkud vyšli, a jí nadto do náručí pomocníka a přítele rodiny, jimž není nikdo menší než - Sig Arno. tedy dějem něco mezi veselohrou, operetou a fraškou, tak jak má být zvukový film, který si nedělá jiných nároků, než aby pobavil a rozesmál. Ondráková je zde ovšem v popředí: film byl dělán pro ni a na ni, ona nalezla zde snad nejlepší svou roli, ono spojení dívčí ztřeštěnosti a rozdováděnosti s nádechem sentimentality hrdinky kalendářové povídky. Film byl ovšem kolektivní prací naší české trojice Lamač-Ondráková-Heller, k nimž tentokráte přistupuje hudební doprovod Járy Beneše, Sigfried Arno byl již jako "děvče pro všechno", varietní tanečník a vzdychající, ale v pravou chvíli energický milovník, plně vyhovujícím partnerem i ostatní typy zapadající do prostředí děje. Poznámka autora: "Sensace", tento první zvukový film Anny Ondrákové, měl berlínskou premiéru, současně s Brnem zde tedy vedlo jako premiérové město Československa, když získalo tehdy jedinou kopii filmu sotvaže vyšla z ateliérů. Diváci se mohli těšit, že brzy bude zaměněna kopií mezinárodní (tato se teprve dohotovovala), kde pak uslyšeli české písničky, které zazpívali pro film brněnský kabaretiér Karel Kosina herec Antonín Holzinger a operetní zpěvák Jára Pospíšil.