Václav Wasserman

Vlastním jménem Václav Vodička se narodil 19. února 1898 odešel po třech letech studia na reálném gymnáziu pražské firmě Švestka, kde pracoval až do konce první sv. války. Již tehdy se zajímal o divadlo, a tak jeho první kroky vedly na podzim 1918 a za podpory komiků Longena a Kuděje do kabaretu Rokoko, kde uplatnil svůj rozsáhlý talent. Psal básně, povídky, scénky a kabaretní výstupy, pokoušel se malovat a dokonce hrál, zpíval a konferoval kabaretní výstupy. Cestu k filmu mu otevřela známost s hercem a režisérem Josefem Rovenským, který též v kabaretu hostoval. Psal se rok 1919 a Václav Wasserman začíná pracovat ve filmu, nejprve jako překladatel a tvůrce titulků k zahraničním filmům, později jako střihač a z popudu Karla Lamače jako začínající scénárista. Tehdy začala i jeho těsná spolupráce se známou uměleckou trojicí: Heller – Lamač – Ondráková. Za jeho první skutečně „filmovou práci“ lze označit námět a scénář filmu Komediantka, který napsal společně právě s Rovenským. Jako scénárista se podílel i na dalších dvou Rovenského filmech Děti osudu (1921) a Tulákovo srdce (1922). Wassermana však ambice vedly k větší samostatnosti, proto spolupráci s Rovenským v této oblasti opustil a v roce 1922 natočil svůj první film jako scénárista i režisér (adaptace Nerudovy povídky „Kam s ním?“). Hlavní roli Jana Nerudy vytvořil tehdy jednačtyřicetiletý herec pražské Uránie Vojta Záhořík a hospodyni Anči Hana Škrdlantová, tanečnice v ansámblu Joe Jenčíka, za kterého se později provdala. Jako scénárista pracoval Wasserman s celou řadou režisérů od němého a ž po zvukový film.Vedle již zmíněného Josefa Rovenského to byly např. M. J. Krňanský, K. Anton, S. Innemann, P. Pražský, R. Měšťák a nejčastěji Karel Lamač. Scénáře zpracovával podle vlastních původních námětů nebo adaptoval pro film předlohy z různých oblastí, a to jak z bulvární, okrajové, ale i hodnotově orientované literatury (Do panského stavu, Z českých mlýnů, Svéhlavička, Pohorská vesnice, Pohádka máje a další). Jeho umělecky nejambicióznější a v té době společensky snad nejoblíbenější, byl film – adaptace Nerudových Trhanů(1936). Za nacistické okupace se Wasserman odmlčel.Po osvobození ve své tvorbě pokračoval. Přínos Václava Wassermana pro český film je obrovský, a tak výčet všech jeho činností a úspěchů by byl velmi dlouhý. O tom ostatně svědčí již pouhý pohled na jeho filmografii, ale i ostatní aktivity. Není divu, že tak talentovaný člověk se postupně začal věnovat pedagogické, ale též organizátorské činnosti na pražské FAMU, kde se stal docentem. Věnoval se i publicistické (knižní i časopisecké) činnosti odborných úvah a historie filmu. Svůj filmový život si prošel opravdu od píky, a tak jej lze bez nadsázky označit za střihače, režiséra, autora námětů, scénáristu, herce, filmového historika i pedagoga. Zemřel 28. února 1967 v Praze. Z svoje zásluhy obdržel ocenění: 1955 – vyznamenání Za vynikající práci (při příležitosti 10. výročí zestátnění čs. Kinematografie) 1963 – vyznamenání Za zásluhy o výstavbu