A kruh se točí dál...

V jihočeském městě Bechyni má dlouholetou tradici hrnčířství. Před devadesáti lety byla v přízemním domku v Klášterní ulici založena první česká keramická škola. A třebaže je dnes tady nová škola s moderním vybavením, fortelu a umění starých mistrů se učí pořád stejně. Z bývalého kamnářství a hrnčířství se během doby vyvinuly dva základní obory: technologie keramiky a výtvarné zpracování keramiky. A tak musí mladí keramici proniknout nejen do tajů keramické malby, stavební a užitkové keramiky, ale i do matematiky, chemie, ruštiny i ekonomie. A kromě toho musí mít cit pro tvar, barvy a materiál pro přepsání skutečnosti do uměleckého díla. Ono totiž není příliš snadné zmáčknout hlínu a zformovat ji tak šikovně, aby portrét, který z ní má vzejít, byl podobný portrétovanému. A soudě podle množství portrétů a bust, je nejslavnějším mužem v Bechyni pan školník z keramické školy... Bechyně patří k těm kouzelným městům, která učí smyslu pro krásu prostě tím, že jsou. V tomto městě vystavěl kdosi ozdobný sloup v sále, kde se ženil Petr Vok s mladičkou paní Kateřinou. Kdosi před staletími vykoval mříž a sklenul nádhernou diamantovou klenbu. Kdosi vytesal sochu ještě v době, kdy tudy pluli voraři. Ruce se smyslem pro krásu se v tomto městě našly odedávna. Není divu, že půvab bechyňských hákových střech učaroval malíři Antonínu Slavíčkovi, že tu našel mnoho motivů Josef Mánes, Julius Mařák, Václav Špála a mnoho dalších umělců. Ale především je Bechyně bez nadsázky městem keramiky. Málokdo tuší, co všechno je zapotřebí vědět a umět, než se zrodí malovaný talíř, džbán nebo vázička. Každé řemeslo má své tajemství. Jenom glazur je přes tři tisíce druhů a oheň většinu z nich změní. Třeba červenou glazuru přetaví na zelenou, fialovou na žlutou. A protože lidé nepotřebují jen talíře, vázy a džbánky, ale také umyvadla, květináče a obkládačky, musí si s tím budoucí keramik vědět rady. Z iniciativy bechyňské keramické školy se zrodilo mezinárodní keramické sympozium. Umělci z mnoha zemí se tu setkávají a společně pracují v ateliérech školy. Jejich dílo se pak stává součásti keramického muzea, jaké těžko najdeme jinde na světě. Při oslavách devadesátého výročí založení keramické školy se Bechyně stala skutečnou Mekkou keramiků. Před nebo za hrnčířským kruhem se sešli zahraniční hosté i absolventi, kteří maturovali před desítkami nebo jen před několika lety. Nebylo ani třeba připomínat, jak je dobře, že jsou ještě ruce, které dovedou hladit hlínu, až vznikne něco pěkného, co lidé potřebují. A jak je dobře, že je u nás škola, která je tomu naučí. [ola]. A kruh se točí dál... Filmový přehled. 1975, č. 35 – 36, nestránkováno.