Karel Hlušička

Karel Hlušička pochází z rodiny pánského krejčího, za okupace byl v Praze přijat na konzervatoř, ale ke studiu nenastoupil, protože byl totálně nasazen v továrně na letecké přístroje, v květnu 1945 se pak aktivně zúčastnil bojů v pražských ulicích, životní zkušenost jej přivedla do řad Komunistické strany. Po válce se vrátil na konzervatoř, ale po roce přestoupil na Státní konzervatoř v Brně, kterou absolvoval v roce 1949. V letech 1949-1959 hrál v Krajském oblastním divadle v Českých Budějovicích, kde se prosadil také jako režisér. V roce 1959 pak natrvalo zakotvil v pražském Divadle S. K. Neumanna, respektive později Divadle pod Palmovkou. Jeho ostře řezaná tvář jej předurčovala na divadle k rolím drsných chlapů, případně zločinců, podobné typy nezřídka představoval i před filmovou nebo televizní kamerou. Z jeho významných divadelních rolí připomeňme hry Hamlet, Dvanáct rozhněvaných mužů, Sluha dvou pánů nebo Dalskabáty. I po odchodu do důchodu pohostinsky účinkoval na různých pražských scénách. Svůj filmový debut si Hlušička odbyl až dva roky po příchodu do Prahy; jeho první filmovou rolí byla postava Antonína ve filmu KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961), poté hrál menší role v dalších filmech. Svou nejvýznamnější roli vytvořil v umělecky hodnotném filmu UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970). V roce 1970 byl Karel Hlušička pro své politické postoje vyškrtnut z Komunistické strany, což se pak v první polovině 70. let odrazilo na jeho omezených možnostech filmování. Normalizační kinematografie mu nicméně následně poskytla řadu příležitostí, byť daní za možnost opět filmovat byly schématické role převážně kladných hrdinů stojících politicky na „správné“ straně (ZATYKAČ NA KRÁLOVNU, 1973; ZBRANĚ PRO PRAHU, 1974), z typologie Hlušičkových postav vybočují filmy POČKÁM, AŽ ZABIJEŠ (1972), VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH (1973) nebo DRSNÁ PLANINA (1979), kde hrál prvoplánově záporné postavy. Objevoval se také v televizních inscenacích a seriálech, po roce 1989 se několikrát uplatnil ve filmech zahraničních produkcí, zatím naposledy ztvárnil postavu soudce v televizním filmu NENÁVIST (1999). Karel Hlušička od mládí spolupracoval s rozhlasem, začal již za brněnských studií v roce 1946, poté v Českých Budějovicích, od konce 50. let pak v Praze, recitoval verše, realizoval četby na pokračování a prosadil se mimo jiné jako režisér rozhlasových her. Dlouhodobě se uplatňoval také v dabingu, již v 60. letech jeho hlas zněl například ve Třech mušketýrech nebo ve Vinnetouovi. Za celoživotní mistrovství v tomto oboru získal v roce 2004 Cenu Františka Filipovského. Karel Hlušička byl v 60. letech ženatý s Marií Krejčovou, s níž má dvě děti, nyní žije s bývalou primabalerinou a současnou choreografkou Ludmilou Královou.