Poštovský panáček

Desetiletý Vilík je jako většina kluků jeho věku okouzlen elektrickými vláčky. Ve městě postává často u výkladní skříně a sní o dni, kdy bude mít takový vláček doma. Jsou prázdniny. Vilík se svými kamarády Mirkem, Ríšou a malým Láďou hledají v lese houby. Na zpáteční cestě se zastaví, aby si opekli na ohýnku vuřty. Vilík počítá své úspory a uvažuje, kdy si bude moci koupit vytouženou lokomotivu. Ríša mezitím prohlíží dalekohledem okolí. Všimne si starého listonoše, pana Dvořáčka, který jede na kole po silnici. Pravě když začnou kluci rozvažovat o těžkostech jeho povolání, stanou se svědky tragická nehody: osobní auto srazí poštovního doručovatele na zem. Kluci se rozběhnou k místu neštěstí. Zraněného pana Dvořáčka auto ihned odvez do nemocnice, ale na místě zůstane rozbité kolo a listonošova brašna. Mirek je přesvědčen, že by měli brašnu odnést na poštovní úřad. Vilik zase soudí, že se tím protáhne doručení zásilek a že by je tudíž měli napřed roznést. Na silnici jede kolem chlapců nákladní auto s vojáky. Mirek a Láďou se snaží máváním auto zastavit, ale vojáci považují jejich mávání za pozdrav. Vilík s Ríšou zatím táhnou brašnu hlouběji do lesa. Vilík náhle dostává z celé záležitosti strach a raději by se vrátil do města. Ríša odporuje a oba chlapci se pouštějí do rvačky o brašnu; ta se rozevře a vypadne z ní hromádka stokorun. Ríša uteče a nechá Vilíka v lese samotného. Vilík posbírá peníze a zamyšleně se loudá lesem nazpět. Pojednou vyloví z brašny jednu stokorunu a uschová ji do dutiny starého stromu. V tom okamžiku chlapce překvapí houbař, jenž jej zřejmě již delší dobu pozoroval. Muž mu brašnu sebere a dá se na útěk. Vilík se rozběhne za kamarády a rozčileně jim vypráví, co se přihodilo. O stokoruně, schované ve stromě, však pomlčí. Kluci se hned pustí za zlodějem. V lese najdou pohozenou brašnu, ale peníze v ní nejsou. Chlapci dostihnou houbaře a znepokojují jej tak dlouho, dokud houbař neodhodí obálku s penězi. Pak kluci rychle běží, aby odevzdali brašnu a peníze na poštovním úřadě a oznámili vše Bezpečnosti. Vedoucí poštovního úřadu brzy zjistí, že peníze nejsou všechny — chybí stokoruna. Je však přesvědčen, že pan Dvořáček, až se zotaví, vše vysvětlí. Všichni chválí chlapce za statečnost a poctivost. — Večer Vilík pospíchá do lesa. Stokorunu ve stromě však už nenajde. Prožije těžkou noc. Druhý den ráno přináší na poštu chybějící stokorunu — své úspory na elektrický vláček. Tvrdí, že bankovku nalezl dodatečně v lese v kapradí. Nechce ani, aby Bezpečnost hledala houbaře. Je totiž přesvědčen, že podruhé by houbař svůj čin neopakoval. Vilík totiž soudí podle sebe, že by mu to svědomí nedovolilo. [ola]. Poštovský panáček. Filmový přehled. 1975, č. 39 – 40, nestránkováno.