Krakonoš a poslíček

V té době, kdy ještě Krakonoš pomáhal chudákům a trestal ty, kterým příliš narostl hřebínek, žil v Krkonoších i poslíček Frantík. Celý den běhal od chalupy k chalupě, jednomu přinesl psaní či balíček, druhému zas hrnec medu či ručně pletené ponožky, zkrátka a dobře každému doručil to, co mu někdo jiný poslal. Frantík byl poslíček pilný, přičinlivý a ochotný, někdy až příliš, zvláště když si mohl snadno a na úkor druhého namastit kapsu. Jako třeba u babky Kubátové. Přinesl jí dopis od bratra a nechal si za donášku pěkně zaplatit. Pak Kubátka zaplatila i za to, že jí dopis přečetl, ještě ho pohostila a málem se musela doprošovat, aby jejímu bratrovi, ševci, vzal Frantík hrneček sádla. A co víc, když se babka nedívala, strčil si poslíček do kapsáře její květovaný šátek, který měla přehozený přes lavici. Krakonoš viděl Frantíkovu neomalenost, a když odešel, všechno hned podle svého dobrého zvyku, napravil. Frantík zatím přišel k ševci, jemuž sice odevzdal pozdravení od sestry, ale zároveň ho připravil o trochu enciánky, pět zlatých a nové holínky. Když to švec zjistil, bylo už pozdě, ale i tentokrát Krakonoš křivdu napravil. Nakonec poslíček dorazil do hospody a i tam si počínal, jako by mu všechno patřilo. Zatímco hospodský prohlížel ukradené holínky, které mu Frantík prodal, poslíček mu sebral s pultu skoro všechno zboží a zmizel. V lese si pak sedl na pařízek a počítal zlaťáčky, které dnes nestřádal. A Krakonoš trpělivě napravoval, co Frantík natropil, a připisoval čárky do knihy jeho hříchů. Už toho měl právě dost. Počkal si na poslíčka v lese. Frantík ho obral o všechen tabák, ale Krakonoš mu nastrčil pod ruku svou kouzelnou hůl, kterou Frantík bez váhání vyměnil za svou starou sukovici. A pak to začalo. Hůl se Frantovi pletla pod nohy tak, že každou chvíli byl nosem v mechu. Nakonec se mu vklínila mezi kolena a vznesla se s ním do povětří, nad smrky, nad hory. Letěla s ním přímo do města, kde se na náměstí zrovna konal trh, a shodila ho doprostřed malovaných talířů, hrnečků a hliněných džbánků. Byla to spoušť, všechno se rozbilo, dokonce i ten velký sádelňák, který uvízl Frantíkovi na hlavě. Trhovkyně lamentovala a křičela, že jí poslíček musí všechno ihned zaplatit. Když se Frantík vzpíral, přetáhla ho Krakonošova hůl po zádech, a tak mu nezbylo než vysázet všechno co měl. A pěkně na dřevo! Na to jeho placení se díval i sám Krakonoš, uvelebený na kašně na náměstí Tak se poslíčkovi Frantíkovi konečně dostalo za jeho darebné kousky zasloužené odměny. A věřte nebo nevěřte, od té doby si na něho v celých Krkonoších nemohl opravdu nikdo ani slůvkem stěžovat. [zb]. Krakonoš a poslíček. Filmový přehled. 1982, č. 9, s. 39 - 40.