Dívka ze saliny

Snímek Dívka ze saliny vznikl v době, kdy byl původem český režisér František Čáp již usazen ve Slovinsku. Koprodukční titul se natáčel v Piranu a Portoroži, městech u Jaderského moře, která se po druhé světové válce stala součástí Jugoslávie. Značná část italského obyvatelstva proto z tohoto území odešla. Film se přesto odehrává právě v prostředí italské komunity. Místní obyvatelé se živí rybařením a těžbou soli. Solná pole Piranského zálivu Sečovlje představují nejrozsáhlejší areál věnovaný výrobě soli ve Slovinsku, historie této činnosti zde sahá až do 9. století. Bezprostřední přítomnost moře a dva tradiční způsoby obživy s ním spojené definují také sociální postavení protagonistů, jejich roční i denní režim a dynamiku vztahů ve filmu Dívka ze saliny. Ústřední hrdinové jsou mladí, krásní, fyzicky zdatní lidé, kteří se pokorně věnují svým profesím, což jim neubírá na temperamentu a vášnivosti. Vzpupná Marina je pro svou krásu obdivována mnohými muži, její srdce si ovšem získává hejsek Piero. Jejich sbližování probíhá postupně a komplikují i posilují ho žárlivost, tvrdohlavost či nečekaná kriminální zápletka. Kosmopolitní snímek vznikl v koprodukci tří zemí v italském znění. V hlavních rolích se představila nastupující hvězda italské kinematografie Marcello Mastroianni a mladičká francouzská herečka Isabelle Coreyová, která se o rok dříve objevila po boku Brigitte Bardotové ve filmu Rogera Vadima …a Bůh stvořil ženu (Et Dieu… créa la femme, 1956). Scénář pro Čápa napsal Johannes Kai, který s českým filmařem spolupracoval už na jeho prvních dvou snímcích realizovaných v exilu v Německu. Výraznou českou stopu reprezentuje kromě režiséra také kameraman Václav Vích, jenž v té době již dvacet let tvořil v Itálii. Vích, který z Československa odešel ve 30. letech, se s Čápem setkal poprvé na snímku Před maturitou (1932), kde tehdy dvacetiletý František ztvárnil svou jedinou větší hereckou úlohu. Marie Barešová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017