Střepy v hlavě

Ten film má velmi dobře udělanou atmosféru. Leč v ději mi chybí nějaká lekačka, nebo aspoň kousek náznaku nějaké akce. Takto je to takové "placaté" bez ničeho. Film si na nic nehraje :-), ale také nic nevysvětluje. A možná je to jen dobře. Divák si musí domyslet co a jak. 201206048407/8814

Hned na úvod musím říct, že absolutně netuším o čem, že tenhle film vlastně byl. Údajný atmosférický thriller s kapkou hororového žánru vypadal už v traileru dobře a zřejmě to vypadalo hezky i na papíře, když se někdo rozhodl zrealizovat film, který ač měl velký potenciál, který nakonec přišel v niveč. Ten námět není úplně špatný, jen mi to celé přišlo hrozně nedotažené nebo respektive ve finále je to celé nemastné neslané. Herci jsou sice dobří, jenže jejich přiblblé postavy jim nedovolují se více projevit a tak jsou stejně jako celá myšlenka filmu hrozně neosobní, nedokážou si podmanit diváky a jejich osudy jsou nám všem vlastně ukradené nebo vlastně mě to určitě jedno bylo. Nějakou pořádnou atmosféru jsem tam postrádala, protože leč tam byla, bylo jí málo. Pár dobrých scén tam rozhodně bylo o tom žádná, ale mně to nestačí. Nejlepší a nejpůsobivější z celého filmu je krátký citát. „Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý; mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději! Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe.“ – Edgar Allan Poe

celkom dobrý film. len som si musela ešte prehrať posledných minút ešte raz, lebo som tomu neporozumela. nakoniec to boli dvojníci týchto zavraždených obetí. režíser filmu tu neuviedol, či to bol mimozemšťan, diaboľ, alebo temná stránka človeka?

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - "Hlava jako střep" - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě "The Broken" dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům.