Andrej Rublev

Patrně nejznámější Tarkovského film Andrej Rublev je právem považován za jeden ze stěžejních skvostů světové kinematografie. Složité dvouleté natáčení ještě nebylo nic proti tomu, jaké martyrium čekalo film a jeho tvůrce po dokončení. Pětileté tahanice po schvalovacích instancích, o nichž se režisér dozvídal povětšinou z druhé ruky, se staly nedílnou součástí autorova vztahu se sovětskou filmovou byrokracií. Na festivalu v Cannes roku 1969, kde byl snímek francouzským distributorem uveden mimo soutěž, Tarkovskij sice získal novinářskou Cenu FIPRESCI, první veřejné projekce v Sovětském svazu se ovšem Andrej Rublev dočkal až o dva roky později. Historická freska obviňovaná z přílišné krutosti a náboženské propagandy musela změnit délku i název. Za její uvedení bojovali i čelní představitelé ruské kultury jako režisér Grigorij Kozincev a skladatel Dmitrij Šostakovič. Tarkovskij svým alegorickým filmem předpověděl analogii mezi životem svým a osudem geniálního malíře, jehož cesta k umění vznikala ne díky, ale navzdory mocenské (z)vůli. Příběh ikonopisce, který se snaží v době absolutního temna najít sílu k duchovní tvorbě, napsala spolu s režisérem další nastupující hvězda sovětské kinematografie – Andrej Končalovskij (zde ještě pod jménem Andrej Michalkov-Končalovskij). Životní osud umělce v období let 1400 až 1423 na pozadí mocenských rozbrojů, bratrovražedných válek a tatarských nájezdů není historicky věrným zpodobněním ruských dějin. Tarkovského stylizace je však natolik niterně přesvědčivá, že zde středověk vyvstává v obdivuhodně komplexní šíři. Nezapomenutelné panoramatické jízdy kameramana Vadima Jusova, s nímž Tarkovskij spolupracoval od diplomního filmu Válec a housle (1960) až po Solaris (1972), dokážou svou dokumentární povahou připodobnit svět, který je i ve své naprosté stylizovanosti nesmírně přirozený. Kamila Dolotina Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017