Čtyři slunce

Podle Bohdana Slámy jsou hlavními tématy jeho nového snímku Čtyři slunce rodinné vazby a to, jakým způsobem se promítají úlety rodičů do života jejich dětí. Zároveň se tu v postavě podivínského venkovského „šamana“ Karla objevuje i téma neurčité „vyšší moci“, což se nejvýrazněji projeví v závěrečné mystické scéně z idylického zásvětí. – Třicátník Jára se stará o syna z prvního manželství Vénu a o holčičku Aničku, kterou má s milovanou manželkou Janou. Žije s rodinou ve venkovské bytovce. Navzdory svému věku bere vše na lehkou váhu a chová se nezodpovědně; rád si zahulí i popije. Proto také přijde o práci v továrně. Oba rodiče trápí vzpurný pubertální Véna, který se chytil partičky, vedené starším pankáčem Jerrym, jenž v Járovi uznává téměř otcovskou autoritu. Jára zase respektuje jurodivého Karla, žijícího s oddanou Evičkou. Uštvaná a nešťastná Jana naváže intimní poměr s Vénovým učitelem, což vede k četným vztahovým peripetiím. Trápení všech zúčastněných naráz dostane úplně jiný rozměr, když při autohavárii zahyne Jerry se svou holkou a Véna skončí v kómatu v nemocnici. – Autor i ve své novince, uvedené ve světové premiéře v rámci soutěže prestižního amerického festivalu Sundance, pokračuje ve svém vytříbeném stylu, opírajícím se zejména o realistické postižení venkovského života. Samozřejmostí je i jeho bytostná empatie k postavám, potácejícím se v nejistotách a v intimních trablích a hledajícím vůli k lepší existenci. Tentokrát ovšem zapojuje do dění i mystický přesah, ztělesněný Karlem a tajemným Mistrem (v podání Vladimíra Merty) a projevující se i ve zvukové vrstvě zvláštními tóny. Součástí Slámovy tvorby je dobré vedení velmi kvalitních herců. - Čtyři slunce jsou v podstatě psychologickým dramatem s imputovanými prvky smutné komedie. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2012/4