Černí z Natalie

V těchto únorových dnech připomnělo ostravské studio hrou Jiří Stano ČERNÍ Z NATALIE počátky socialistického soutěžení a přiblížilo hrdinu socialistické práce Otakara Bořuckého. Nebylo to poprvé, kdy se televizní tvůrci nechali inspirovat činy vynikajících havířů. Každá taková inscenace plní bezprostředně jasný agitační úkol, vytváří pozitivní příklad hodný následování. Současná práce v dolech má sice odlišná specifika, ale i příběh takřka historický, neboť se odehrává na sklonku léta 1948, zůstává oslavou chlapského přístupu k práci. Publicista Jiří Stano se snažil ve scénáři respektovat zjistitelné dobové reálie a soustředil děje především do prostředí šachty. Vědom si toho, že hra potřebuje také vydechnutí a že pracovní problematiku je třeba proložit scénami intimnějšího ladění, vkomponoval do díla dvojici důchodců (František Hanus a Josef Kobr) a s jejich pomocí jadrnou ostravštinou, někdy ornamentálně nadužívanou a nesrozumitelnou, komentoval snažení pracovních kolektivů. Režisér František Mudra nemohl pak udělat nic jiného než zvolit jednoduchou, prostě sdělnou dikci a ponechat hercům prostor pro žánrovou drobnokresbu. Podíváme-li se na Černé z Natalie ze širšího hlediska, jak přispěli k novému uchopení tématu práce, budeme určitě konstatovat společenskou potřebnost zájmu o poúnorové pracovní nadšení, avšak na druhé straně nám nemůže uniknout, že hra opakovala až příliš dobře známé postupy, že nebyla prostě taková, aby velký úkol zvládla velkým stylem. Dostane-li se ilustrativnost do popředí, je asi přirozené, že konflikt se rozmělňuje. Jakmile začne dílo na obrazovce paušalizovat individuálně psychologickou rovinu, zříká se důležité složky svého působení, totiž schopnosti zaujmout city konzumenta. BÍLEK, Petr [pb]. [i]Týden v televizi.[/i] Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1984 [29. únor], č. 9, s. 19. [upraveno, zkráceno]