František Hanus

František Hanus studoval gymnázium v rodném Valašském Meziříčí, poté díky svému zájmu o etnografii plánoval studium přírodních věd, ale nakonec se díky umělecky založenému rodinnému zázemí dal na dráhu herce a v roce 1941 absolvoval pražskou konzervatoř. Poté nastoupil do svého prvního angažmá v Divadle Anny Sedláčkové (1941-1943), následně hrál v Uranii (1943-1945), v roce 1945 pak krátce působil v Divadle 5. května. Poté během let 1945-1952 vystřídal několik pražských a mimopražských scén, v divadlech v Karlových Varech, Teplicích a Přerově nebyl jen hercem, ale také režisérem a uměleckým ředitelem. V letech 1952-1984 byl pak členem souboru Divadla na Vinohradech. Na divadle hrál od mládí komediální, ale i milovnické role, později se přehrál do charakterních úloh. Vynikl ve hrách Královna Kristina, Jan Žižka, Sen noci svatojánské, Jindřich II. a mnoha dalších. Jako mladý, nadějný a také pohledný herec byl František Hanus pochopitelně hned v začátcích své dráhy využit ve filmu a ještě před koncem války se zařadil mezi přední herecké hvězdy. První a hned hlavní roli dostal ve filmu Pražský flamendr (1941) podle námětu J. K. Tyla. Další velké role zahrál po boku hvězdné Hany Vítové ve filmech Jarní píseň (1944) a Sobota (1944). Svou nejslavnější roli Leopolda Koháka hrál v lyrickém filmu Řeka čaruje (1945). Stejně jako řada jiných umělců protektorátního filmu byl František Hanus po válce a zvláště po únoru 1948 odsouzen ve filmu k paběrkování, a pokud hrál větší role, jedná se o dnes již zcela zapomenuté filmy. Pamatovat si jej ale můžeme z komedie Poslední mohykán (1947) nebo později z pohádek Pyšná princezna (1952) a Byl jednou jeden král (1955), v 60. letech pak příležitostí před kamerou výrazně ubylo. Později hrál v seriálech Hříšní lidé města pražského (1968), F. L. Věk (1971), poměrně velkou roli dostal v Třiceti případech majora Zemana (1975), nadále se objevoval v televizi (Babička, 1971; Lístek do památníku, 1975) a v menších rolích také ve filmech různého žánru. Poslední vystoupení Františka Hanuse před kamerou jsou spojena opět se seriály – Malý pitaval z velkého města (1982), Zlá krev (1986), Rodáci (1988) a Dobrodružství kriminalistiky (1989). Svůj hlasový projev uplatnil také v rozhlase a pro televizi namluvil večerníček O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi (1978). František Hanus zemřel v Praze 2. září 1991 ve věku 75 let. S manželkou Danielou Hanusovou, rozenou Jandovou, měl tři děti. Syn Petr Hanus (1951-2005) byl též hercem.