Lásky jedné plavovlásky

Dle hlavního dramaturga Barrandova nejnudnější scénář, co v posledních letech četl, naivní a nepravdivý. Nakonec svolili, hlavně dík nízkému rozpočtu. Honorář Brejchové: 5000,- Kčs (tehdy 5-měsíční plat) + 500 za nahou scénu. 1. role neherců J. Šebánka a M. Ježkové. Premiéra: srpen 1965 na FF v Benátkách: Forman nom. na Zl. lva. Prem. v USA: 26.10.1966: nom. na Oscara. Ex- 1. dámu USA J. Kennedy bavil.

"Vypadáš jako kytara - ale od "Pikase" (myšlen Picasso)."

...Točili jsme na NP7-východoněmeckou Agfu, která také přispěla k úspěchu nové české vlny. Nepyšnila se sytostí, kontrastem jako Kodak, který obsahoval mnohem více stříbra. NP 7 byl jakoby kratší, působil šedivěji-a tím se odlišovaly i české filmy od západního světa. Nepoužíval jsem rád defekty, destruktivní filtry ani difuzi. Vše jsem řešil světlem, kontrastem kostýmů a pozadí. A když do toho režisér vpustil své herce, pasovalo to jako prdel na hrnec./str.65/ /str.65, Tudy jenom procházíme, Miroslav Ondříček-Miloslav Šmídmajer, XYZ s.r.o.,2011/

... Na Láskách jedné plavovlásky jsme s architektem Karlem Černým nechali udělat takový světelný strop, volil jsem konstantní osvětlení a hlavní zdroj světel tvořil velký lustr, mohl jsem tak osvobodit kameru a vzít do ruky ruční kameru. Zvuk se tehdy točil odděleně. Když jsme točili velkou zvukovou kamerou, snažil jsem se s ní pracovat jako s handkou, nikoho jsem ke kameře nepustil, sám jsem si švenkoval. Šlo nám o naprostou věrohodnost vyprávění./str.64/1/ ...Lásky jedné plavovlásky se se tváří také obrazově dokumentárně, ale v reálu jsme dostavovali dekorace, stěny jsme barvili, aby dostávaly určitou tonalitu. Kupříkladu kostýmy jsme zvolili tak, aby dávaly černobílou tonalitu, která by nerušila a nestrhávala pozornost./str.64/2/ /str.64, Tudy jenom procházíme, Miroslav Ondříček-Miloslav Šmídmajer, XYZ s.r.o.,2011/